Zvykání kočky na lidský dotyk – Vše, co o tom potřebuješ vědět!

Proč si tolik lidí myslí, že kočka by měla být vždy připravená k hladění? Ve skutečnosti je vztah mezi kočkou a lidským dotekem založen na vzájemném souhlasu.

V tomto článku se dozvíš, jak naučit kočku přijímat lidský dotyk, aniž bys použil nátlak. Použijeme přístup, který se vyhýbá strachu a síle. Místo toho budeme vykládat signály a postupovat malými bezpečnými kroky.

Je důležité mít realistická očekávání. Uvolnění kočky může trvat od několika dnů do několika měsíců. Plachost u koček není neobvyklá. Zpomalením tempa často dosáhneme rychlejšího pokroku.

Dotek tak není pouze o mazlení. Je důležitý pro údržbu srsti, kontroly drápků, veterinární prohlídky a podávání léků. Proto je klíčové vybudovat mezi kočkou a člověkem důvěru.

Budeme se věnovat interpretaci řeči těla kočky, jak vytvořit klidné prostředí a jak kočku naučit přijímat hladění na základě její kontroly. Ukážeme si také, jaké praktiky pomáhají při socializaci kočky, význam pozitivního posílení a běžné chyby, které mohou proces zpomalit.

Na závěr si povíme o rozdílech mezi kotětem a dospělou kočkou, a také popíšeme varovné signály, které naznačují, že odpor může být způsoben bolestí. Naším cílem je, aby kočka vnímala dotek jako něco bezpečného, nikoli stresujícího.

Klíčové poznatky

• kočka a dotek mají smysl jen tehdy, když má kočka možnost volby.
• zvykání kočky na lidský dotyk stavíme na krátkých krocích a jasných signálech.
• plachá kočka často potřebuje více času; tlak bývá krok zpět.
• jak naučit kočku na hlazení záleží na prostředí, rutině a správném načasování.
• budování důvěry u kočky podporují pamlsky, hra a klidný hlas.
• socializace kočky se liší u koťat a u dospělých jedinců.

Proč některé kočky nemají rády dotek a co nám tím říkají

Když kočka odmítá hlazení, není to vždy proto, že by nás neměla ráda. Spíše se může cítit pod tlakem. Někdy není odmítání hlazení znakem neposlušnosti, ale znamením, že pro kočku je toho právě teď příliš.

Strach z doteku může pramenit z nedostatku rané socializace nebo z negativních zkušeností. Z minulosti v útulku či z ulice si kočka může nést strach z těsného kontaktu. U některých jedinců je to spojeno také s genetickými faktory, jako je vyšší míra plachosti a citlivý nervový systém.

Chování a tělesná řeč kočky odhalí, co cítí. Napětí roste, pokud kočka ztuhne, uši se stáčejí a zorničky se rozšiřují. Pojmy jako olizování nosu, odvracení hlavy, či rychlé švihání ocasem jsou dalšími znaky rostoucí úzkosti.

Při trvajícím tlaku může kočka vrčet, syčet, nebo se snažit uniknout. Někdy dává tlapkou znamení „stop“ bez agresivity, aby nám ukázala své hranice.

Přestimulování u některých koček znamená, že počáteční pohlazení je příjemné, ale rychle se obrátí proti nim. Zahrnuje to citlivou kůži, nahromaděné napětí a dlouhotrvající doteky, které jsou pro kočky nepříjemné. V těchto okamžicích je lepší všímat si signálů a přestat, než dotek prodlužovat.

Jak poznáme, že je naše kočka připravená na kontakt

Rozpoznáváme, kdy nás kočka zve k pohlazení, sledujeme její jemné signály. Není to o odvaze, ale o jejím pozvání. Důležité signály důvěry od kočky jsou často tiché, avšak jasné.

• Pokud kočka přijde a usadí se blízko nás bez náznaku úzkosti, je to dobrý znak.

• Kočka se otírá o náš trup nebo si otírá tváří rohy nábytku a vrací se k nám.

• Když kočka nabízí část svého těla, jako je hlava nebo bok, vyzývá nás k dotyku.

• Pomalé mrkání je její způsob, jak říct, že cítí bezpečí.

• Jsou-li ocas uvolněný a pohyby kočky plynulé, navíc přede, znamená to, že je spokojená.

Respektujeme jednoduchou zásadu: kočka přistupuje první a my ten krok čestně oplácíme. Nabízíme jí ruku a čekáme, zda nás zavolá blíže. Pokud nás jenom změří pohledem a půjde pryč, bráno to jako obvyklou volbu, ne odmítání.

Vysledujeme kontext předení. I když předení a jazyk těla může vyjadřovat spokojenost, někdy značí stres. Pokud kočka vypadá napjatě, dáváme pozor a nenaléháme na interakci.

Existují jednoduché způsoby, jak testovat nálada bez přímého dotyku. Sedíme s tělem otočeným stranou, vyhýbáme se přímému očnímu kontaktu, a necháme kočku určit, jak blízko chce být. Pak můžeme pozorovat její pomalé mrkaní jako známku pohody.

K dispozici kočky pro kontakt se může měnit s každým dnem. Vliv mají například hlasy na chodbě, návštěvy, nebo změny v její rutině. Když kočka znovu ukazuje znamení, že si přeje být hladěna, navážeme tam, kde jsme přestali. Tempo našeho přístupu vždy přizpůsobíme její náladě.

Bezpečné prostředí jako základ důvěry (domov, rutiny, klid)

Začínáme doma, kde bezpečné prostředí snižuje napětí. Nemusíme nic tlačit a důvěra kočky tak roste. Jasný a klidný domov je základem.

Pro kočku je klíčová rutinní péče – krmení ve stejnou dobu a hra, následované odpočinkem. To redukuje domácí stres, protože kočka očekává, co přijde dál.

Mít několik úkrytů po bytě je prospěšné. Kartonové krabice nebo pelíšky v klidných místech jsou ideální. Důležitá je neblokovaná úniková cesta.

Vyvýšená místa, jako škrabadla u oken, či stabilní police, poskytují kočce jistotu. V novém domově může pomoct, když je kočka zpočátku v jedné místnosti.

Věnujeme pozornost kočičím trasám. Neomezujeme její pohyb a vyhýbáme se stresovým situacím. To pomáhá udržovat kontakt s kočkou a snižuje její stres.

• Mluvíme tiše a pohyby máme pomalé, hlavně když přistupujeme k pelíšku.

• Nesnažíme se dotýkat kočky shora, ale nabídneme dlaň z boku, a necháme kočku přivonět.

• Nehoníme kočku, necháme jí, aby samo rozhodlo o kontaktu. To je naše filozofie.

Preferujeme krátké momenty přítomnosti před dlouhými mazleními. Dvě minuty stačí na vytvoření pouta lépe než deset minut nuceného kontaktu. S úkryty a pravidelným režimem dochází k hladší adaptaci kočky v novém domově.

zvykání kočky na lidský dotyk

Zvykání kočky na lidský dotyk není o tom, jak ji naučit nebojovat se strachem. Je to o učení s důrazem na desenzitizaci a protipodmiňování. Dotýkáme se jí po malých krůčcích a zároveň spojujeme dotek s něčím příjemným pro ni.

Učení kočky přijímat dotek začíná práci s jejím souhlasem. Nabízíme ruku, ale netlačíme na ni. Důležité je, aby měla možnost kdykoliv odejít nebo se distancovat. Pokud zaznamenáme na kočce známky napětí, jako jsou švihnutí ocasem nebo ztuhnutí těla, uděláme krok zpět.

Kroků dosaženého pokroku si všímejme s klidem, bez zbytečných spěchů či emocí. Každé malé vítězství považujeme za zásadní a opakujeme, dokud pro kočku nebude zcela přirozené.

1. Tolerance naší přítomnosti v klidu
2. Čichnutí k ruce bez úhybu
3. Krátký dotek jedním prstem a hned konec
4. Jedno krátké pohlazení na bezpečném místě
5. Postupné prodlužování času a rozšiřování míst na těle

Pro úspěšnou desenzitizaci je pravidelnost tréninků klíčová. Trénujeme 1–2 minuty denně, nejlépe ve stejnou dobu a na poklidném místě. Lepší je skončit dříve, než aby kočka začala cítit nejistotu. To nám zajistí pokračující důvěru a zájem o další lekce.

Naším cílem je, aby se kočka cítila v našem dotyku bezpečně, ne aby byla k němu nuceně ovívána. Když budeme respektovat její tempo a pracovat s jejím souhlasem, stane se zvykání na lidský dotyk postupně pro ni zdrojem jistoty.

Krok za krokem: techniky, které fungují i u plachých koček

Metody ochočení plachých koček vyžadují postupné a zřetelné kroky. Začneme tím, že se prostě nacházíme v téže místnosti, aniž bychom kočku jakkoliv obtěžovali. Ujistíme se, že náš postoj je uvolněný a dýcháme klidně, zatímco kočce umožňujeme, ať si udržuje jakýkoliv požadovaný odstup.

První krok směřuje od udržování zdvořilé vzdálenosti až po možnost doteku. Začneme tím, že kočce nabídneme ruku na úrovni kolen, poté počkáme chvíli a ruku opět stáhneme. Jedná se o jednoduchý mechanismus, který podporuje postupné zvykání si na dotek, aniž by kočka cítila nátlak.

Velice účinná se ukázala technika založená na principu „nabídni a odejmi“. Ruku přiblížíme pouze na krátkou chvíli a odvedeme ji dříve, než kočka stihne reagovat úzkostně. Tímto způsobem kočku učíme, že má nad situací kontrolu a že respektujeme její signály.

1. Začneme tím, že odměníme kočku za samotnou přítomnost v místnosti a za to, že se na nás dívá.
2. Následuje odměna za jakékoli přiblížení – i to nejmenší posun je důvodem k odměně.
3. Po tomto kroku následuje krátce trvající dotek, hned doplněný lahůdkou jako formou „mostu“.
4. Jakmile je kočka s dotekem plně sžitá, dobu doteku můžeme prodloužit, ale vždy zakončíme dříve, než kočka projeví známky úzkosti.

U plachších jedinců se často účinně používá nepřímý kontakt. K tomuto účelu lze využít kartáč na dlouhé rukojeti, jemné pohlazení přes deku nebo zaměření se na oblasti tváří, které bývají pro dotek méně citlivé. Tento postup je klíčový pro počáteční fáze socializace a vyhýbá se bezprostřednímu vnucování doteku.

Pro zachycení správného načasování reakcí je ideální použití markerového slova, například „ano“, nebo cvičení pomocí clickeru. Tato metoda umožňuje přesně označit chvíli, kdy se kočka cítí pohodlně, což je okamžikem pro podání odměny. Pokud chceme posílit spolupráci, můžeme zapojit cílený trénink, jako je dotýkání se dlaně čenichem nebo konečku vařečky.

• V případě, že kočka vykazuje známky obavy nebo úzkosti, je potřeba ustoupit o krok zpět a znovu hodnotit postup.
• Jednotlivé tréninkové sezení by měly být krátké, s preferencí vícekrát denně, aby se předešlo přetížení kočky.
• Je důležité střídat momenty doteku, pauzy a odměny, aby se předešlo zvyšujícímu se napětí.

Idea spočívá v udržení tempa, díky kterému kočka končí cvičení s pocitem klidu a pohodlí. Občas se stane, že uděláme dva kroky vpřed a jeden vzad, což je zcela normální. Jak postupujeme, důvěra se obnovuje a dotek již není vnímán jako něco nečekaného.

Jak hladit správně: místa, tlak, rytmus a načasování

Respektování komfortních zón kočky je základem. Necháme ji, aby náš kontakt sama zahájila čicháním ruky. Omezíme se na krátké doteky, které jí umožní udržet kontrolu.

Nejistota o preferovaných místech na hladění vede k volbě „bezpečných“ míst. Obvykle se osvědčí tváře, oblast kolem vousů, brada, vršek hlavy, krk a část hřbetu. Hladíme lehce a pouze několik sekund, čímž kočku zveme, aby si vyžádala více.

• Začínáme u tváří a brady, tam bývá dotek příjemný.
• Pokračujeme na vršku hlavy a na krku.
• Hřbet jen krátce, spíš jako přejetí než dlouhé „mazlení“.

U citlivých míst si dáváme načas. Břicho, tlapky a dolní část zad jsou místa, kde dotek může kočku znervóznit. Kořen ocasu může na jednu kočku působit uklidňující, na jinou zase vyvolat ostrou reakci.

Cloumající je tlak a rytmus doteků. Preferujeme mírný tlak, pomalé hladění a krátké pauzy mezi doteky. Rychlé drbání je tabu, dokud kočka neukáže zájem o více.

Časování může předejít zmatkům. Nejlepší chvíle pro hladění nastává, když je kočka v klidném stavu – po jídle, hře nebo odpočinku. V případě, že je napjatá, skrývá se či prchá, je lepší jen být poblíž a počkat.

Zpozornění na mikrosignály je klíčové. Znamení přestimulace zahrnují ztuhnutí, švihání ocasem, otočení hlavy směrem k nám nebo vlnění kůže. V momentě jejich pozorování přerušujeme kontakt a dáváme si pauzu, aby nedošlo k agresivní reakci.

1. Dotkneme se, krátce pohladíme a zastavíme.
2. Počkáme, jestli se kočka přitiskne, nebo naopak uhne.
3. Končíme úspěchem: raději o vteřinu dřív než o vteřinu později.

Posilování pozitivních asociací: pamlsky, hra a hlas

Chceme-li, aby dotek byl pro kočku příjemný, používáme pozitivní posilování. Zachováme pravidlo spojování doteku s pozitivními zážitky. Tak kočka bude vnímat naši ruku jako něco přívětivého, nedojde k záměně s nepříjemným tlakem či chytáním.

Odměny, které kočka zkonzumuje během momentu, jsou nejefektivnější. Vhodné jsou měkké pamlsky, lízací pochoutky nebo oblíbené granule. Je essenciální vybrat odměnu, jenž odpovídá náladě a situaci kočky.

• Mini pamlskech ihned po klidném doteku k ruce.

• Lízací pochutnávka na lžičce, pokud je kočka ve střehu a potřebuje se uklidnit.

• Hra s udicí jako odměna, jestliže kočka preferuje být „lovcem“ místo „jedlíka“.

Strategie „hand = good things“ se nám osvědčila. Ruka se ukáže, podá odměnu, pak se zastaví a zase zmizí. Nepronásledujeme kočku, nesnažíme se ji chytit při útěku, ani ji nesilíme do náruče. Postupně se kočka učí, jak ji lze motivovat k kontaktu bez stresu.

Hlas také hraje důležitou roli v uklidnění kočky. Používáme klidný tón a opakujeme stejné krátké fráze, například „dobře“ nebo „šikovná“. Výbuchy nadšení si necháme na později, aby náhle změny nevylekaly plaché kočky.

Hra a socializace jsou důležité, ale v malých množstvích. Stačí 30–90 sekund několikrát denně. Setkání ukončíme, než kočka ztratí zájem. To jí udrží zvědavou a další kontakt bude jednodušší.

Nejčastější chyby při zvykání na dotek a jak se jim vyhnout

Mnohé chyby v socializaci koček se jeví jako drobnosti, ale mají velký vliv. Když se snažíme pohladit kočku tím, že ji překvapíme rukou svírající se shora, vnímají to jako ohrožení. Taktéž, pokračování v dlouhém hlazení bez přestávky může kočku rozrušit, přestože se zdá být zpočátku klidná.

• Překvapivé sahání shora a rychlé přibližování ruky k obličeji může být problém.

• Neustálé hlazení bez přestávek nezohledňuje, zda si kočka navazující kontakt přeje.

• Držení kočky bez možnosti úniku představuje pro ni výrazný stres.

• Když kočku pronásledujeme, aby se nemohla schovat, omezuje to její svobodu.

• Trestání za přirozené vyjádření nespokojenosti, jako je syčení, jen zvyšuje napětí.

Trest spojuje člověka s nepřijemnými zážitky, což může vést k agresi při dalším kontaktu. Raději bychom měli upravit prostředí a přizpůsobit tempo kočce, abychom jí dali možnost volby.

Nesprávné načasování odměny kočku učí, že útěk je nejlepší reakcí. Použitím jednoduchého signálu, jako je „jo“, a následným pamlsekem, když kočka ještě toleruje dotek, zlepšíme situaci.

Přeskočení některých kroků v socializaci může být problém. I když kočka snáší dotek na hlavě, může mít problém s dotekem břicha nebo tlap. Postupujeme po malých krocích a vracíme se, pokud kočka ukazuje známky nepohodlí.

Jestliže hrozí kousnutí, musíme interakci ukončit. Dát kočce prostor je nejlepším způsobem, jak předejít úrazu a pochopit její hranice. V příštím pokusu volíme méně intenzivní dotek, aby se stres z manipulace nezvyšoval.

Dotek u koťat vs. dospělých koček: rozdíly v přístupu

U koťat se proces socializace a navazování prvního kontaktu liší. Nejlépe na ně působí, když samy vyhledají naši blízkost. V tuto chvíli je vhodné kotě jemně pohladit. Jestliže se kotě stáhne či úzkostně reaguje, je třeba zpomalit a dát mu prostor.

Jemná manipulace s koťaty na denní bázi se ukazuje jako efektivní. Začínáme u hlavy a brady, následně přecházíme k dotykům na bocích. S postupem času zahrneme do kontaktů i tlapky, aby bylo později stříhání drápků snazší. Každý kontakt také spojujeme s odměnou.

• Krátký dotek, pauza, pamlsek nebo hra
• Jedna nová věc denně, ne deset najednou
• Stopka při syčení, vrtění ocasem nebo napjatém těle

U dospělých koček jsou hranice většinou pevnější a může se projevovat i minulost kočky. Ochočení proto založíme na rutině – opakování stejných okolností. Klíčová je trpělivost, jelikož přílišný tlak může situaci zhoršit.

Adaptace kočky z útulku či po stěhování má svá specifika. Primárně se soustředíme na zajištění bezpečí a předvídatelného prostředí. Mazlení přichází až po aklimatizaci, aby se kotě nestresovalo a nevyhýbalo se nám.

Stanovení realistických cílů šetří nerve. Někdy je samo o sobě úspěchem, pokud kočka dovolí krátké pohlazení bez projevů strachu. Těchto malých kroků dosáhneme opakováním a dáváním smyslu pro kočku.

Kdy zpozornět: bolest, nemoc a náhlá nesnášenlivost dotyku

Když kočka náhle odmítá dotek, většinou to není zlobení. Spíše chrání bolavé místo, kde dotek vyvolává nepříjemné pocity. Pokud kočka odmítá hladit i v místech, která dříve milovala, je to varovný signál.

Příznaky bolesti u koček nejsou vždy nápadné. Problémy mohou být s zuby, poraněním, zánětem či citlivostí břicha. Artróza bývá dalším důvodem, který komplikuje pohyb, skoky nebo dotyky v oblasti zad a kyčlí.

• schovávání, menší chuť na hru a vyhledávání klidu
• změna chůze, ztuhlost po odpočinku, neochota skákat
• syčení nebo výpad při pohlazení na konkrétním místě
• agresivita při zvednutí, neklid při manipulaci
• změna chuti k jídlu, slinění, zápach z tlamy
• nadměrné olizování jednoho místa, škrábání, citlivá kůže

Pokud pozorujeme u kočky náhlou změnu chování, je dobré neotálet. Raději minimalizujme doteky a nevyvíjejme tlak na bližší kontakt. Je důležité, abychom kočku nevystavovali bolesti ve snaze o nácvik. Včasným vyšetřením u veterináře zlepšíme její životní komfort a posílíme vzájemnou důvěru.

Někdy se stav kočky mění v průběhu dne a nepřijímá hladit jen v některých okamžicích. I to může signalizovat bolest, která se projevuje při pohybu, po jídle nebo v situacích stresu. Právě proto je trénink doteku důležitý až po vyřešení zdravotních problémů.

Podpora pohody doma: výživa a hygiena jako součást práce s důvěrou

Kočka, která se cítí dobře, je více otevřená dotekům. Důležité jsou detaily jako klidné bříško, čistota záchodu a vyrovnaný denní rytmus. Díky nim probíhá učení hladce a bez stresu. Již menší změny v běžném režimu mohou mít velký dopad.

Hypoalergenní krmivo je klíčové pro citlivé kočky. CricksyCat nabízí složení vyhýbající se kuřecímu masu a pšenici, ideální pro alergiky nebo jako součást eliminační diety. Bezpečné trávení znamená více prostoru pro klidný kontakt a vzájemnou důvěru.

Pro denní krmení dáváme přednost suchému krmivu Jasper. Nabízí se varianty s hypoalergenním lososem či tradičním jehněčím, podle preference kočky. Správná výživa je základem jejího zdraví a pomáhá předcházet například trávicím problémům.

Předcházení tvorbě močových kamenů je stejně důležité. Zajistit dostatečný příjem tekutin pomáhá vlhké krmivo Bill s lososem a pstruhem, které je hypoalergenní. Při tréninku doteku dáváme kočce po pohlazení malé sousto, čímž spojí dotek s něčím příjemným.

Pro domácí pohodu je klíčová i hygiena. Neudržovaný záchod vede k tomu, že je kočka opatrnější a méně přístupná ke kontaktu. Purrfect Life nabízí 100% přírodní bentonitové kočičí stelivo, které dobře absorbují pachy a usnadňují údržbu díky schopnosti tvořit hrudky.

• Krmení držíme každý den ve stejný čas a po jídle necháme kočku chvíli v klidu.
• Toaletu čistíme pravidelně, ideálně krátce po použití, aby byla pořád „jistá“.
• Při dotekovém tréninku volíme krátké kontakty a hned poté odměnu v malé porci.

Jak zapojit rodinu a návštěvy, aby kočka dotek přijala

Chceme-li rozšířit okruh osob, kterých se kočka neštítí, je třeba jednat společně. Důležité je, aby domácí atmosféra působila na kočku uklidňujícím dojmem. Souladné chování a jistota ve stálosti denního řádu jsou klíčové. Kočka pak rychleji rozpozná, že situace je bezpečná.

Základem pro vytváření důvěry je poskytnout kočce volnost v jejím rozhodování. Nikdy bychom kočku měli nechat odejít, pokud si to přeje. Vyhneme se zvedání kočky pokud to není nutné a nebudeme ji rušit ve spánku.

Stanovme v domácnosti jasné směrnice pro interakci s kočkou. Důležité je, aby všichni doma zachovávali stejnou intenzitu doteku a používali podobné způsoby komunikace. Tím se kočce usnadní pochopení lidských záměrů.

• Krátké pohlazení na hlavě nebo krku je doplněno pauzami.
• Nikdy nesaháme na břicho a nepřitahujeme kočku za ocas.
• Vyhneme se naléhání, aby kočka opustila své úkryty nebo pelíšek.

V přítomnosti dětí je důraz na postupné a jemné doteky. Zavedeme pravidlo jednoho pohlazení následovaného pauzou. Dospělí by měli být vždy v blízkosti, aby zasáhli v případě potřeby.

U návštěvy je prioritou minimalizovat stres kočky. Nejlepší je, když host kočku zprvu ignoruje. Měl by si sednout bokem, vyhýbajíc se přímého pohledu. Lákadlo může položit na podlahu, aby kočka měla volnost přistoupit.

Je-li přítomných více lidí, je potřeba postupovat krok za krokem. Začínáme s jednou osobou, ke které kočka má důvěru. Následně přizveme další členy rodiny, ale vždy jen na krátkou dobu a v přítomnosti již známé osoby. Kočka si tak postupně zvyká, což je základ pro vytvoření trvalých vzorců chování.

Závěr

Zvykání koček na lidský dotyk vychází z pocitu bezpečí, pravidelnosti a klidu. Je důležité, aby doma panoval předvídatelný režim. To kočce umožňuje lépe se uvolnit a začít nám důvěřovat. Důvěra se zvyšuje, když kočka ví, co očekávat a není ničím překvapena.

Je klíčové postupovat pomalu a respektovat hranice. Kočku hladíme jen krátce a ve vhodný čas na místa, která sama preferuje. K posílení vazby slouží pozitivní posilování, jako jsou pamlsky, hry nebo klidný hlas. Při výchově je trpělivost nejdůležitější; tlak může navrátit strach.

V domácnosti je nutné dodržovat jednotná pravidla a umět číst řeč těla, aby se předcházelo přestimulování. Pokud je kočka napjatá, má stáhnutý ocas či odvrací hlavu, je lepší dát jí prostor. To nám umožní pochopit, jak zlepšit naše společné soužití, aniž bychom kočku do něčeho nutili.

Když se setkáme s náhlou agresí při doteku nebo podezřením na bolest, je nejlepší obrátit se na veterináře nebo kočičího behavioristu. Neměl by existovat cíl kočku k mazlení „přinutit“, ale poskytnout jí volbu. Pokud zachováme klid a jednáme férově, dotek se pro kočku může stát znamením bezpečí, nikoliv hrozbou.