Riziko omrznutí kočky v zimě – Vše, co o tom potřebuješ vědět!

V zimních měsících často předpokládáme, že naše kočky jsou proti chladu imunní. Vždyť mají hustou srst a dokážou najít úkryt. Přesto kombinace zimy a koček může přinášet neočekávané situace i v proměnlivém českém počasí.

Omrznutí koček v zimě je vážnější riziko, když se setká silný mráz, vlhkost a vítr. Dokonce krátká procházka z teplého domova ven může vést k omrzlinám. Ty se mohou objevit nenápadně a často si je všimneme příliš pozdě.

Je nutné rozlišit mezi podchlazením a omrzlinami. Podchlazení snižuje teplotu celého těla kočky. Omrzliny však znamenají lokální poškození, hlavně na uších, ocasu a tlapkách.

Když je kočka dlouhou dobu venku, nejprve může třást se a zpomalovat. Pak mohou nastat příznaky omrzlin, které jsou zpočátku méně nápadné. Proto je důležité mít plán a zabránit zhoršení situace.

V tomto článku prozkoumáme, kde je riziko omrzlin nejvyšší, jak je rozpoznat a jak poskytnout první pomoc. Dozvíte se také, kdy je nejlepší vyhledat veterinářskou pomoc. Cílem je udržet kočku v bezpečí bez zbytečného stresu, se zimní rutinou pro život uvnitř i venku.

Klíčové body

• Riziko omrzlin u koček v zimních měsících zvyšuje vítr, vlhko a prudké teplotní změny.

• Podchlazení ovlivňuje celé tělo kočky, zatímco omrzliny jsou lokální a mohou se objevit společně.

• První známky omrzlin mohou být nenápadné, zejména na uších, ocasu a tlapkách.

• Včasné rozpoznání příznaků omrzlin je klíčové pro rychlý zásah.

• Existují pevná pravidla pro první pomoc při omrzlinách u koček, někdy je nutná návštěva veterináře.

• Preventivní opatření a správná zimní rutina mohou riziko omrzlin snížit.

Proč je zima pro kočky riziková i v našich podmínkách

Často máme za to, že zimní rizika číhají jen v extrémních podmínkách. Přitom i v našich zeměpisných šířkách může kočka venku v zimních měsících rychle pocítit nepřízeň počasí. To se může stát během několika málo desítek minut. Problém tedy není jen v nízkých teplotách, ale také ve vzduchu a proměnách, které se okolo nás odehrávají.

Mráz a kočky nejsou dobří přátelé, zejména když začne prudit vítr. Vítr dokáže zvíře ochladit mnohem rychleji než stojící vzduch. Pokud je navíc počasí vlhké, přidá se déšť se sněhem, nebo je srst promáčená, chlad proniká až k pokožce. Ztráty tepla se pak drasticky zvyšují.

Aby si kočka udržela co nejvíce tepla, snaží se minimalizovat průtok krve k okrajovým částem těla. Těm pak hrozí prochladnutí. Proto omrzliny na uších, tlapkách nebo ocase nejsou výjimkou, i když venkovní teploty nejsou extrémně nízké.

Počasí v českých zimách umí být velmi nevyzpytatelné. Během dne může být teplota nad bodem mrazu, ale v noci dochází k prudkému poklesu. Rizikem jsou i místa, kde si kočky hledají úkryt, ale mohou tam být vystaveny chladu. Obvykle jde o místa, jako jsou nevyhřívané prostory, které jsou zvláště v noci nebezpečně studené.

• nevyhřívané chodby, garáže a sklepy
• zahradní domky a kůlny se studenou podlahou
• větrné balkony a průchozí dvorky
• zledovatělé dlaždice, kovové schody a beton

Kočky, které dlouho stojí nebo leží na studeném zemi, se nemohou dostatečně zahřát. Postupem času může i tak docházet ke znatelnému poklesu tělesné teploty. V takových případech se dokonce může začít rozvíjet podchlazení, aniž by na první pohled situace vypadala vážně.

Kočky, které jsou na zimu obzvláště citlivé, rychleji ztrácejí body tepla. Mezi tyto skupiny patří mláďata, starší kočky, jedinci po nemoci, s nízkou váhou, nebo s krátkou srstí. Tyto kočky jsou v zimě venku značně zranitelné, zejména pokud je vlhko a vane vítr.

riziko omrzlin u koček v zimě: kdy a kde hrozí nejvíc

Riziko omrzlin u koček v zimě se zvyšuje rychle. Závisí hlavně na vlhkosti, čase a schopnosti kočky schovat se. Při přidání větru se tělo ochlazuje mnohem rychleji.

Nejčastěji k omrzlinám dochází v mrazivých nocích a ránem. Také po dešti nebo sněhu, kdy mokrá srst přitahuje chlad blíže k tělu, kočka rychleji promrzne.

Venkovní kočky jsou v zimě venku déle, často bez možnosti úkrytu. Riziko je větší, pokud kočka nemá kam se schovat nebo je vyčerpaná. Také pokud má omezený přístup k jídlu a vodě.

Některá místa vypadají bezpečně, ale jsou plná průvanu a chladu. Mezi nebezpečná patří tvrdé povrchy, nechráněné kouty nebo místa, kde může kočka zůstat zaklíněná.

• otevřené plochy bez závětří, kde vítr ofukuje srst i tlapky
• balkony a dvorky s betonem, který bere teplo z těla
• okolí popelnic, kde se drží vlhko a průvan
• místa u silnic, kde se na tlapky lepí posypová sůl
• neizolované boudy a garáže s průvanem
• kůlny a sklepy, kde může kočka uvíznout bez možnosti odejít

Ohrožené jsou části těla s tenkou srstí a špatným prokrvením v chladu. Nejvíce jsou v nebezpečí ušní boltce, špička ocasu, nos, prsty a polštářky tlap. Problémy se mohou objevit nenápadně, zejména pokud se kočka v mrazu moc nepohybuje.

Které kočky jsou k omrzlinám náchylnější

V mrazu nejsou všechny kočky stejně odolné. Rozpoznání koček, které jsou více náchylné k omrzlinám, umožňuje lepší ochranu jak doma, tak venku. Důležité je omezit čas, kdy jsou jejich tlapky, uši a ocas vystaveny chladu.

Kotata v zimních měsících čelí velkým nástrahám. Mají menší tělesný objem, a tudíž rychleji ztrácejí teplo. Kromě toho se snadno vyčerpají při dlouhých procházkách nebo pokud zůstávají v klidu bez možnosti zahřátí.

Stejnou opatrnost je třeba uplatnit u starších koček. Starší kočky jsou ke studenu vnímavější. Mají pomalé reflexy, méně svalů a někdy trpí artrózou, což znamená, že se hýbou méně a častěji leží na studeném povrchu.

Zdravotní stav je klíčový. Slabší kočky jsou více náchylné k podchlazení. Platí to zejména po chirurgických zákrocích, během rekonvalescence nebo při chronických onemocněních, jako jsou nemoci ledvin nebo srdce.

Typ srsti a tělesná konstituce mají také svůj význam. Kočky s kratší srstí nebo minimalním podkožním tukem trpí chladem více než ty s hustou srstí.

• koťata a drobné kočky s nízkou tělesnou hmotností
• senioři se ztuhlými klouby a nižší pohyblivostí
• kočky po zákroku, vyhublé nebo v rekonvalescenci
• kočky s chronickým onemocněním, které hůř drží teplotu
• krátkosrsté, bezsrsté a kočky s řídkou srstí

Prostředí a denní návyky jsou rovněž důležité. Kočky, které tráví čas venku nebo mají sklony k toulání, jsou vystavené riziku. Mohou zůstat uvězněny ve skrýších a na mrazu strávit více času, než je bezpečné.

Jak poznáme omrzliny u kočky včas

V zimě je třeba všímat si drobných detailů. Často vycházíme z toho, co je patrné ihned po příchodu domů. Důležitými signály jsou studené uši a chladné tlapky kočky.

Identifikace omrzlin je klíčová. Sledujeme změny barvy kůže: může se objevit bledost, našedlá či vosková barva. Současně je typická ztuhlost, citlivost, a dokonce bolest při jemném dotyku.

Pozorování zimních poranění u koček vyžaduje pozornost. Kočka možná odmítne správně došlapovat, bude kulhat nebo si bude olizovat postižené místo. Toto chování se může jevit jako běžný nepohodl, ale v chladu je nutné být ostražitý.

Je klíčové si uvědomit, že symptomy se mohou projevit až po zahřátí. Domácí teplo může vyvolat otoky, zarudnutí, puchýře či tmavnutí affected areas. V tuto chvíli dokážeme spojit příznaky omrzlin s pobytem v mrazu.

Zaměřujeme se na kontrolu ušních špiček, polštářků, prstů a ocasu. U bílých koček je důležité zvlášť dbát na změny barvy kůže, protože mohou být nenápadné. Pozorujeme také citlivost postižených míst.

• Uděláme rychlou vizuální kontrolu uší, tlapek a ocasu.
• Jemně prohmátneme kůži a polštářky bez mačkání a bez tření.
• Porovnáme teplotu: kočka studené uši je signál, že se máme dívat dál.

Příznaky, které nepodceňujeme: od podchlazení po omrzliny

V chladu je nutné dávat pozor i na subtilní proměny. Příznaky podchlazení u koček se mohou objevit nenápadně, přičemž kočky se často snaží nepřipustit, že jim není dobře. Všímáme si tak postojů, dynamiky pohybů a reakcí na dotek.

Třes z chladu je často prvním varovným signálem, zejména po návratu do tepla domova nebo po delším pobytu venku. Může k tomu přibýt apatie, schoulení do sebe a zchlazené končetiny. Zpozornět bychom měli, pokud kočka působí oslabeně nebo se její dýchání zrychlí a následně spomalí.

Hypotermie není pouze prochladnutí, může vážně narušit funkce srdce a dýchání. Zaznamenáváme, jestli se kočka nekymácí, nepadá na bok, nebo zůstává lhostejná k prostředí. Často může vyhledávat skryté místo, nechce skákat na oblíbené pozice a může se bránit vrčením při dotyku.

Omrzliny obvykle postihují uši, ocas a tlapky. Nejprve mohou být bolestivé, ale může nastoupit znecitlivění, což je zradné. Tento moment je klíčový pro včasnou reakci, neboť následky omrzlin mohou nastat rychle.

• výrazná bolest nebo necitlivost na dotek

• otok, zarudnutí, později puchýře

• mokvání a nepříjemný zápach z postiženého místa

• tmavnutí až černání kůže (riziko odumření tkáně)

Kočky dokážou bolest účinně skrývat. Proto sledujeme, zda je změna v jejich chování, jako změna chůze, časté olizování končetiny nebo odmítání plného došlápnutí. Pozorujeme i náhlý ústup od fyzického kontaktu. Pokud zaznamenáme takové příznaky, je čas na okamžité jednání.

První pomoc při podezření na omrzliny

Pokud máme podezření, že kočka trpí omrzlinami, zachovejme klid a jednejme rychle. Je klíčové ji umístit do teplého a suchého prostředí. Důležité je také minimalizovat hluk, světlo a manipulaci, aby se stres kočky dále nezvyšoval.

1. Přemístěte kočku do teplé místnosti a jemně osušte její srst, pokud je mokrá.

2. Zabaľte ji do teplé deky a zajistěte, aby zůstala v klidu.

3. Dejte jí k dispozici vlažnou vodu nebo slabý neochucený vývar. Nepoužívejte násilí k přinucení.

Je důležité vědět, jak kočku bezpečně zahřát. Používejte vlažné obklady přes látku na chladnější části těla jako jsou uši, tlapky nebo ocásek. Vyhýbejte se rychlému zahřívání, protože to může vyvolat kolísání v krevním oběhu a zvýšit bolest.

Nesmíme zapomenout na to, co bychom v žádném případě neměli dělat. Neprovádějte masáž postižených oblastí, nefoukejte na ně horký vzduch a vyvarujte se používání horké vody či termoforu přímo na kůži. Nepraskáme puchýře a neaplikujeme masti bez konzultace s veterinářem.

Pokud se u kočky jedná o podchlazení celého těla, je nutné zahájit první pomoc ihned. Pozorujte, jestli kočka nejeví známky apatie, má-li studené tělo, třese se, špatně se pohybuje, odmítá jídlo a vodu nebo má na těle puchýře či tmavé skvrny. V těchto případech je nezbytné obrátit se co nejdříve na veterinární pohotovost.

Veterinární ošetření: co můžeme očekávat

Na klinice chceme nejprve zjistit, jak vážné jsou omrzliny u kočky. Veterinář začíná celkovým vyšetřením: měří teplotu, zkontroluje hydrataci a oběhový systém. Dále pozorně sleduje dýchání a barvu sliznic, které mohou naznačit podchlazení.

Následuje důkladné vyšetření kůže a tkání. Veterinář se zaměří na uši, tlapy a ocas, neboť ty bývají omrzlinám nejvíce vystaveny. Součástí je i hodnocení bolesti, aby se předešlo zbytečnému trápení kočky při doteku a ošetřování.

Léčba omrzlin zahrnuje několik postupných kroků. Její cílem je bezpečné prohřátí zvířete, ochrana postižených tkání a postupný návrat do normálního prostředí.

• kontrolované zahřívání a sledování vitálních funkcí jako součást léčba hypotermie kočky
• analgezie, aby se snížila bolest kočky a kočka lépe odpočívala
• ošetření ran, čištění a krytí, které patří do léčba omrzlin
• bandáže a jasný plán domácí péče, včetně kontroly otoku a barvy kůže

Proti infekci omrzlin může být nutné použití antibiotik a častější převazy. Velmi důležitá je hygiena a prevence, aby si kočka postižená místa neolizovala.

V některých případech se rozsah poškození tkání ukáže až po dnech. Tak se mohou postižené tkáně dále zhoršovat a není hned zřejmé, co všechno odumřelo. To znamená, že jsou nutné opakované kontroly, i když se zdá, že se kočka zlepšuje.

Komplikace mohou zahrnovat nekrózu, dlouhodobou citlivost a infekce. Problemy s orgány vyvolané podchlazením vyžadují klid a důsledné sledování doma. Při každé kontrole veterinář zkontroluje, jak postupuje léčba omrzlin a jestli je bolest dostatečně tlumená.

Prevence venku: jak kočku chránit při nízkých teplotách

V chladných měsících je klíčové omezit čas, který kočka tráví venku. Krátká procházka pro kontrolu teritoria je pro venkovní kočku v zimě dostatečná. Ale studený vítr a mrazivé teploty jí rychle odebírají tělesné teplo. Proto ji nechávejme venku raději během dne, sledujme, jak dlouho je venku, a po návratu důkladně zkontrolujme uši, tlapky a špičku ocasu.

Zkuste také zavedení rutiny. Naučte ji reagovat na přivolání za odměnu, aby se dala včas zavolat do bezpečí. Chránička před mrazem není jen kočičí srst, ale i schopnost nezůstat venku déle, než je nutné.

• Ve větrném počasí ještě více omezíme pobyt kočky venku.
• V noci je potřeba dodržovat režim přísně, teploty padají nejnižší.
• Na ledovce preferujme rychlé procházky a brzký návrat domů.

Poskytnutí izolovaného úkrytu na chráněném místě může mít velký význam. V suchém úkrytu je lepší použít slámu, ne deku, protože sláma v vlhkém prostředí lépe drží teplo a schnějí. Kromě toho, úkryt s dvěma vstupy umožní kočce rychlý útěk v případě nebezpečí.

Energie potřebná k udržení tepla je v zimě vyšší, tudíž krmíme kočku častěji menšími porcemi. Vodu necháváme na chráněném místě, aby tak snadno nezamrzala. Předcházení omrzlinám zahrnuje každodenní pozornost a péči, kterou jí projevujeme.

Dbejte také na bezpečnost v okolí domova. Než zavřete garáž či kůlnu, prohlédněte je, jestli se tam kočka neschovává. Pokud víte, že se kočky v okolí rády ukrývají, domluvte se se sousedy, aby nenechávali tyto prostory dlouhodobě uzavřené bez prohlídky.

Bezpečný domov v zimě: teplo, klid a správná vlhkost

Ve zimním období kočka hledá především teplo a klid. Je prospěšné vytvořit více „teplých zón“, kde si může odpočinout podle své aktuální nálady. Vyhýbat se průvanu je klíčové, aby studený vzduch neznepříjemňoval již tak útulný koutek.

• Teplé pelíšky umístíme mimo dosah průvanu od dveří a oken.
• Dáme je na místo vyšší než studenou podlahu, třeba na podložku nebo polici.
• V domácnosti s více zvířaty zajistíme dostatek míst na spaní, pro každou kočku zvlášť.

Suchý vzduch z topení může pro kočku představovat problém. Může mít citlivější kůži a sušší sliznice. Proto v zimě krátce intenzivně větrejte a udržujte doma optimální vlhkost.

Bezpečný zdroj tepla je zásadní. Musíme sledovat radiátory, krby a elektrické deky, aby nedošlo k přehřátí nebo popáleninám. Vždy je lepší nepřímé teplo s možností kočky odejít na chladnější místo.

1. Zachováváme denní rutinu: krmení, hra a odpočinek ve stejných časech udrží domácnost v klidu.
2. Stálý přístup k čerstvé vodě zajišťujeme i v zimě, když teplo suší vzduch.
3. Protiprůvanová opatření lze snadno řešit posunutím pelíšku, což rychle přináší zlepšení.

Kombinace teplých pelíšků, klidových míst a správné vlhkosti zlepší oxidovaný spánek koček. Zimní péče tak bude plynulejší s důrazem na prevenci problémů způsobených suchým vzduchem.

Tlapky v zimě: posypová sůl, led a péče po procházce

Zimní období přináší nejen nízké teploty, ale také nebezpečí pro packy našich koček. Ve městech je běžným nebezpečím posypová sůl, která může podráždit polštářky na tlapkách. Na venkově pak kočky trápí zmrzlé koleje a ztvrdlý sníh. Tyto podmínky mohou vést k olizování těchto podrážděných míst.

Když se mezi prsty kočky přichytí sníh, velmi rychle zamrzne. To může způsobit, že v tlapkách vznikají ledové kousky, které tlačí a štípou. Poškrábání nebo drobné prasklinky jsou pak běžným důsledkem, což přináší bolest při chůzi.

• Domů se vrácíme a tlapky ihned propláchneme teplou vodou, aby se odstranila posypová sůl.
• Nezapomeneme je pak jemně osušit a pečlivě prohlédnout, zda se mezi prsty neukryl led.
• Také sledujeme, jestli kočka nekulhá a zda se podráždění nevrací.

U koček s dlouhou srstí může pomoci zkrácení srsti v oblasti mezi prsty. Doporučujeme konzultaci s groomerem nebo veterinářem. Na procházce se vyhneme oblastem, kde se používají chemické rozmrazovače. Volíme čistší povrchy, jako je sníh nebo tráva. Takové opatření může výrazně snížit riziko přenosu špíny do domácnosti a na kočičí jazyk.

Popraskané polštářky, krvácení, nebo neustálé olizování a kulhání jsou vážné symptomy. V těchto případech bychom neměli otálet. Okamžitě kontaktujeme veterináře a poskytneme informace o příčině – zda šlo o led anebo posyp. Tento druh podráždění může být akutní a zhoršit se za jeden den.

Výživa jako podpora v zimě: energie, srst a imunita

V zimních měsících se tělo kočky snaží zůstat v teple, což vyžaduje více energie. Proto přizpůsobujeme výživu kočky jejím životním podmínkám v zimě. Venkovní kočky potřebují větší porce jídla, aby měly dostatek energie.

Domácí kočky naopak méně času tráví pohybem a mohou snadno nabrat na váze. Proto pečlivě sledujeme jejich tělesnou kondici a přizpůsobujeme množství a složení stravy.

Kvalitní bílkoviny a rozumná míra tuků jsou základem pro zdravou srst kočky v zimě. Tyto živiny podporují kožní bariéru, která je v suchém vzduchu zvlášť zranitelná. Důležité je také udržovat dostatečný příjem vody, jelikož kočky mohou v zimě pít méně.

Imunita kočky zůstává v zimě klíčová. Udržujeme stálý jídelníček bez prudkých změn. Jakékoli úpravy v stravě provádíme postupně, abychom předešli problémům.

Přidáváme také prevenci proti vytváření trichobezoárů, obzvláště u koček žijících v bytech. Vyčesávání a speciální strava pro snadnější průchod chlupů mohou být velkým přínosem. Pro kočky s močovými problémy zvyšujeme množství tekutin a zajišťujeme častější přísun vody.

• Krmení upravujeme dle aktivity a tělesné kondice, nejlépe bez ohledu na roční dobu.

• Pro zdravou srst koček se zaměřujeme na bílkoviny, tuky a hydrataci.

• Zachováváme klidný stravovací režim a rádi postupujeme pomalu, což prospívá imunitě kočky.

• Routinní péči obohatíme o opatření proti vytváření bezoárů, zejména u domácích koček.

CricksyCat krmivo jako chytrá volba pro zimní období

Během zimy nás trápí, že naše kočky jsou méně aktivní a častěji stresované. Patří k tomu i sušší vzduch doma a náročnější péče o srst. V těchto chvílích se vyplatí zvolit stabilní stravu, kterou je CricksyCat krmivo.

V zimě se u citlivějších koček snažíme vyhnout dietním změnám. Hypoalergenní krmivo bez kuřecího masa je dobrá volba, jelikož kuře může způsobovat problémy. Krmivo bez pšenice je pak lehce stravitelné.

Při výběru suchého krmiva je důležité sledovat, jak kočka přijímá denní dávky a udržuje kondici. Jasper granule losos je ideální pro citlivé zažívání. Naopak Jasper jehněčí poskytne nutričně bohatší stravu. U koček, co pít nemají v lásce, tohle krmivo pomůže předcházet močovým kaménům.

Zvýšení příjmu tekutin zajistíme přidáním mokré stravy do jídelníčku. Bill konzerva losos pstruh je atraktivní volbou pro náročnější jedince. V zimě slouží jako skvělá alternativa, když kočka ztrácí chuť k jídlu.

• Kombinujeme granule a konzervu: ráno suché, večer mokré krmivo pro lepší hydrataci.

• Změnu krmiva provádíme postupně během 7–10 dnů, aby se trávicí systém mohl adaptovat.

• U koček náchylných k tvorbě chomáčů chlupů sledujeme hairball kontrolu, stolici a stav srsti.

Kočičí toaleta v zimě: čistota, zápach a pohodlí

V zimních měsících se věnujeme kočičímu WC více než obvykle. Větrání je omezené, vlhkost v bytě stoupá. Kočky tráví více času uvnitř, tak se stelivo rychleji špiní.

Je klíčové držet zápach pod kontrolou a pravidelně vybírat hrudky. Čistá toaleta udržuje kočku spokojenou. Pozorováním čistoty snáze rozpoznáme, když má kočka močové problémy.

• Je důležité mít o jednu toaletu více než je počet koček.
• Stelivo kontrolujeme a čistíme denně, ve vytížených dnech dokonce dvakrát.
• Toaletu umisťujeme mimo průvan, daleko od pračky a hlučných míst.
• Box důkladně myjeme jednou týdně použitím jemného, bezvonného čističe a necháme dobře uschnout.

Výběr vhodného steliva je důležitý. Bentonitové stelivo dokáže dobře hrudkovat, což udržuje byt čistší. V zimě si také ceníme jeho schopnosti držet pachy déle v sebe, protože vzduch je hutnější.

Kombinace snadného úklidu a komfortu kočky nabízí přírodní stelivo. Purrfect Life cat litter je bentonitové a zároveň 100% přírodní. Díky tomu je kontrola zápachu na vysoké úrovni a hrudky lze snadno odstranit.

Čisté WC pozitivně ovlivňuje chování kočky. Je klidnější, lépe se hydratuje a má větší chuť k jídlu. Zimní přehled o stavu toalety nám pomáhá stejně jako teplý pelíšek.

Zimní rutina pro venkovní a polovenkovní kočky

Zima přináší pravidla: jednoduchost a opakovatelnost rutiny jsou klíčové. Venkovní výpravy zkracujeme a preferujeme teplejší části dne. Polovenkovní kočky za zimy podnikají více rychlých kontrol venku a tráví více času v pohodlí domova.

Po návratu venku si zařadíme rituál. Kontrolujeme, zda nejsou uši, tlapky a špička ocasu studené či citlivé. Podíváme se také na srst a pokud je mokrá, osušíme ji ručníkem a zajistíme teplé místo pro odpočinek.

1. Kontrola uší, tlap a ocasu: důležitá je barva, teplota a přítomnost oděrek.

2. Srst: vyhledáváme vlhkost, sněh nebo ledové kuličky mezi prsty.

3. Osušení srsti: děláme to jemně, s důrazem na břicho a tlapky.

4. Teplé a klidné místo: pelíšek umístíme mimo průvan, pro vyrovnání tělesné teploty.

U venkovních koček zahrnuje péče i zajištění bezpečného návratu domů. Jestli je to možné, nastavíme kočičí dvířka nebo zavedeme pravidelný návratový režim. Tímto krokem zvýšíme bezpečnost koček v zimě.

• Před startováním auta kontrolujeme okolí a poklepeme na kapotu, protože teplý motor může přilákat kočky.

• Udržujeme garáže a sklepy uzavřené, abychom zabránili zavření kočky uvnitř.

• Zajišťujeme dostatek vody: venkovní misky rychle zamrzají, v domě doplňujeme vodu častěji.

Přidáváme do rutiny častější nabídky vody a můžeme zařadit mokré krmivo Bill, aby kočka zůstala dobře hydratovaná. Sledujeme, jak kočka reaguje na chlad, a přizpůsobujeme fyzickou aktivitu a stravu, abychom zajistili její zimní bezpečnost každý den.

Závěr

V zimních měsících se zvyšuje riziko omrzlin u koček, což je důsledek nízkých teplot, větru a vlhkosti. Nejvíce jsou ohroženy uši, ocas a tlapy, zvláště po delším pobytu venkovním prostředí nebo při kontaktu s ledem a solí. Nejvíce riziko hrozí mladým koťatům, starším kočkám, těm nemocným a kočkám s krátkou srstí bez dostatečné podsrsti.

Prevence je klíčem k ochraně koček před omrzlinami: omezte jejich čas venku, zařiďte suché místo na spaní a po každém návratu důkladně prohlédněte tlapy a kůži. Příznaky jako jsou bledá místa, otoky, bolest nebo necharakteristická lethargie vyžadují okamžitou pozornost. V takovém případě kočku zahřejeme, uschneme a postižená místa nedráždíme třením nebo vysokou teplotou.

V případě nejistoty neváhejte vyhledat veterináře, protože některé poškození tkání mohou eskalovat i po návratu do tepla. Domácí prostředí by mělo být teplé a suché, s přiměřenou vlhkostí a klidem. Nezapomeňte na čistotu toalety a kvalitní, výživnou stravu, která dodá energii a posílí srst.

Zavedení jednoduché rutiny kontrol po každém venkovním pobytu může předcházet problémům: sledujte tlapy, srst a behaviorální změny. U indoor koček zajišťujeme dostatek tepla a vody, u koček žijících venku i uvnitř plánujeme bezpečné návraty domů, a u těch venkovních zajišťujeme pravidelné úkryty a častější krmení. Tím minimalizujeme riziko omrzlin a zimní péče o kočku pro nás a pro ně bude bezpečnější a pohodlnější.