Jak rozpoznat svalovou horečku u psa v zimě?

Někdy se vrátíme domů a náš pes vypadá spokojeně. Ale po několika hodinách se zvedá z pelíšku pomalu a opatrně. Může tento stav znamenat jen únavu po pobytu ve sněhu? Nebo ukazuje na vážnější problém, který bychom neměli ignorovat? Identifikace svalové horečky u psů v zimních měsících může být komplikovaná. Chladné počasí totiž může skrýt více, než bychom očekávali.

Svalová horečka u psů se projevuje bolestivostí a ztuhlostí po neobvyklé fyzické aktivitě. Často ji způsobí radostné skákání ve sněhu, klouzání na ledu, nebo dlouhé běhání. Pro psa jsou zimní procházky velkou radostí, která může skončit právě svalovou horečkou. Takový stav může na první pohled připomínat i bolest svalů po úraze, natažení, či prochladnutí.

Podíváme se, jak si všímat změn v chování našeho psa a drobných signálů na jeho těle. Projdeme, jak rozpoznat rozdíly mezi svalovou horečkou a úrazem. Zároveň si popíšeme, jak bezpečně postupovat doma a jaká by měla být regenerace psa během zimy. Klíčové je vědět, kdy už je čas na volání veterináře, a kdy můžeme situaci zvládnout sami.

Klíčové body

• Jak poznáme, že jde o svalovou horečku u psa, a ne o úraz.
• Na jaké projevy po zimní procházky pes reaguje nejčastěji ztuhlostí.
• Co dělat doma hned po návratu, když vidíme bolest svalů pes.
• Jak podpořit regenerace psa v zimě bez zbytečného rizika.
• Které varovné signály znamenají, že je čas na veterináře.
• Jak si zjednodušit pes zima rozpoznání svalové horečky v běžném provozu.

Proč je svalová horečka u psa v zimě častější

Zimní podmínky ovlivňují pohyb psa jinak než v teplejších měsících. Chlad způsobuje, že svaly psa se nepřipraví na fyzickou aktivitu tak rychle. To vede k zkrácení kroků a celkově tužšímu pohybu. Tyto faktory často vedou k vzniku svalové horečky, a to i po procházkách, které nebyly zvlášť náročné.

Chladné počasí také ztuhuje svaly a šlachy psa, jelikož jsou méně prokrvené. Tento stav nutí psa více využívat stabilizační svaly pro udržení rovnováhy. Změní se tak rozložení zátěže na těle, a určité svalové skupiny mohou být přetíženy dříve, než si toho člověk uvědomí.

Nesouměrný a kluzký terén v zimě zvyšuje riziko svalové horečky. Pes musí na ledu a uježděném sněhu neustále provádět drobné krokové korekce. Každé malé uklouznutí může zatížit oblast beder a zadních končetin, zvláště při změně rytmu běhu.

• V hlubokém sněhu je každý pohyb náročnější a pes musí zvedat své tlapy více než obvykle.
• Skákání přes závěje nebo překážky zvyšuje zátěž pro stehenní svaly a dolní část zad.
• Na zledovatělém povrchu dochází k nadměrné práci stabilizačních svalů, což způsobuje rychlejší únavu.

Sezónní faktory hrají rovněž svou roli. Po podzimním období může být naše kondice nestálá. Během svátků se pak sníží frekvence pravidelného pohybu. Následně, když vyrazíme na delší výlet, tělo si nezvykne na zátěž tak rychle. To může vést k výskytu svalové horečky i po běžné aktivitě.

Po návratu domů může být situace ještě horší. Po vycházce je pes obvykle plný energie, ale doma rychle prochladne. Toto rychlé ochlazení, zvláště pokud si lehne na studenou podlahu, může zesílit ztuhlost svalů způsobenou zimou. To může způsobit, že ztuhnutí bude ještě výraznější než obvykle.

Jak poznáme svalovou horečku u psa podle chování

Změny v chování psa po větší zátěži bývají patrné až později. Typicky se projeví 6–24 hodin po náročných aktivitách, jako je delší procházka v zimě nebo běhání ve sněhu. Místo obvyklé hravosti můžeme pozorovat opatrnost a známky šetření těla.

Po aktivitě může být pes neochotný hýbat se a ráno se těžko zvedá z pelíšku. Rozjíždí se pomalu, váhá u schodů a vyhýbá se skokům do auta či na gauč. Jeho chuť si hrát může být nižší, přestože je obvykle velmi aktivní.

Pozorujeme-li psa na rovném povrchu, ztuhlá chůze a kratší kroky jsou jasným znakem. Pes může lehce kulhat nebo se otáčet s opatrností. Při usedání, lehání i zvedání si můžeme všimnout pomalejších pohybů a napětí v břiše.

• Pes může víc olizovat určité místo na těle, jako by jej hlídal.

• Vyhybání se dotyku na zádech, stehnech, nebo kyčlích, i když obvykle vyhledává mazlení.

• Změnu nálady ve směru mrzutosti, menšího kontaktu, nebo opačně větší přilnavosti hledající klid.

Přesné zjištění vyžaduje šetrné pozorování. Krátká procházka na rovném povrchu a pozorování otoček může naznačit zpevnění v bedrech. Důležité je sledovat, zda se neochota k pohybu opakuje jen po procházkách nebo je obecnější.

Zimní období může zaměnit příznaky, jelikož chlad zhoršuje ztuhlost. U pracovních a velmi motivovaných psů může bolest zůstat utajená, pokračují dál jako obvykle. Tedy je důležité všímat si malých detailů: jak se zvedají, jak psí krok brzdí a zda ztuhlá chůze nastává hlavně po odpočinku.

Typické příznaky svalové horečky vs. zranění v mrazu

Po zimní procházce se někdy setkáme se ztuhlostí a nevíme, zda jde o svalovou horečku nebo zranění. Bolest při svalové horečce je obvykle méně konkrétní a může být na obou stranách těla. Stav se zhorší po odpočinku a bolest se typicky objeví s odstupem – většinou druhý den.

Zranění v mrazu se obvykle projeví okamžitě. Pes se snaží šetřit postiženou nohu, nechce na ni došlápnout a může kulhat. Citlivé místo, které vede k nervozitě při kontaktu, často ukáže přímé zranění.

V rámci „zranění v mrazu“ patří uklouznutí na ledu, podvrtnutí či natažený sval. Zahrnuje to také přetížení šlach, oděrky mezi prsty a lezecké úrazy způsobené zmrzlým sněhem nebo solí. U citlivějších psů může přispět i prochladnutí, což komplikuje diagnostiku.

• Svalovka: celkovější ztuhlost, opatrnější pohyb po startu, postupné „rozhýbání“ během chůze.
• Úraz: náhlé kulhání pes zima, jasná bolest v jednom bodě, rychlá změna chůze i v klidu.
• Tlapky: omrzliny tlapky příznaky jako zarudnutí, bledé skvrny, prasklinky, olizování a neochota došlapovat na polštářky.

Významné varovné signály zahrnují výrazný otok, pocit tepla v kloubu, kňučení při dotyku pusy, přítomnost krve nebo viditelnou ránu. Jsou důležité i situace, kdy pes nechce došlapovat nebo když se jeho stav rychle zhoršuje. V těchto případech není vhodné zanedbávat situaci, protože co bylo původně mírným zraněním, může se rychle zvrhnout do vážnějšího stavu.

pes zima rozpoznání svalové horečky

Po procházce v zimě si vyhradíme 1–2 dny na pozorování. Detaily hrají klíčovou roli při rozpoznávání svalové horečky u psů. Necháme psa odpočívat místo nuceného cvičení. Raději se soustředíme na krátké procházky a pozorujeme jeho reakce.

Domácí kontrola stavu psa po procházce může být jednoduchá. Postupujeme krok za krokem, pozorně a bez zbytečného natahování psích kloubů.

• Chůze po rovině: sledujeme délku kroku a rytmus, nikoli rychlost.
• Vstávání z pelíšku: zjišťujeme, jestli se pes zvedá opatrně nebo několikrát poskakuje.
• Schody: necháme psa určovat tempo a dáváme pozor na zpomalení.
• Skok na gauč nebo do auta: pozorujeme, jestli má pes zájem, nic nenutíme.
• Jemné prohmátnutí: lehkým dotekem zkoušíme stehna, bedra a ramena a sledujeme jakýkoli odpor.

Ztuhlost po odpočinku a postupné uvolnění během dne jsou znaky svalovky u psů v zimě. Můžeme si všimnout citlivosti hlavně na velkých svalových partiích. Ovšem bez okamžitého, výrazného kulhání. Někdy si také všimneme ztuhlosti zadních končetin, zejména po dlouhém ležení.

Zvolíme šetrný přístup bez zbytečného tlaku na výkon nebo natahování. Kratší vycházky, teplo domova, relax a pravidelná kontrola psa jsou základ. Tímto způsobem zajistíme bezpečnou regeneraci a lépe posoudíme, zda jde o obyčejnou únavu nebo vážnější problém.

Které partie trpí nejvíc po zimních procházkách

V zimních měsících může pes po návratu domů chodit ztuhle. Tělo musí v chladu více stabilizovat svaly, které pracují proti odporu sněhu.

• Zadní stehna a hýždě: Procházka hlubokým sněhem způsobuje, že svaly na zadních nohách pes rychle podléhají únavě. Toto je zvlášť patrné po dlouhých aportech.

• Bederní oblast: Ledové povrchy nutí psa, aby se více držel při zemi, což může vést k bolestem v bederní oblasti už po pár uklouznutích.

• Ramena a hrudník: Při pohybu v hlubokém sněhu nebo když pes táhne, ramena trpí a krok se stává ztuhlým.

• Kyčle: Nerovný terén a skoky do závějí mohou zhoršit stav kyčlí, zvláště u aktivních psů, kteří se rychle otáčejí.

• Krk: Svaly v oblasti šíje se přetěžují u psů, kteří často tahají, což může ztížit otáčení hlavou.

Zimní činnosti jako běhání vedle kola, dlouhé aporty nebo opakované skoky mění běžný pohyb. Klouzání na ledu je další výzvou, jelikož pes musí udržet rovnováhu celým tělem.

Nesmíme zapomínat na tlapky. Poškození polštářků může vést k šetření chůze, což zatěžuje jiné části těla.

Zmírnění těchto problémů vyžaduje změnu. Zkrátíme procházky, vyhýbáme se náročnému terénu a vynecháme nadměrnou fyzickou aktivitu. Pokud jsou bedra během zimy citlivá, přizpůsobíme tempo; při bolesti ramen vyhýbáme tahání a procházení hlubokým sněhem.

Rizikové faktory: věk, kondice, plemeno a váha

V zimních měsících často nadhodnotíme, jak dlouho a rychle chodíme na procházky. To zvyšuje riziko svalové horečky u psů, jelikož studené počasí omezuje jejich pohyblivost a ztěžuje správné prohřátí těla.

Mladí psi se lehce zapojí do hry a zapomenou na své limity, což může vést k nadměrnému zatížení. Zvláště v zimě může dlouhotrvající dovádění ve sněhu nebo rychlý běh způsobit problémy.

Starší psi se zotavují pomaleji a často trpí oslabenými klouby. Proto bychom měli jejich zimní aktivitu přizpůsobit – volit kratší trasy s pauzami a vyhnout se rychlým změnám směru na kluzkém povrchu.

Celotýdenní nečinnost následovaná nárazovým víkendovým výletem v mrazu může svalům uškodit. Svalová horečka pak hrozí mnohem více.

• Držíme se pravidelnosti: raději častěji a kratší trasy.

• Přidáváme zátěž postupně, ne skokem podle nálady nebo počasí.

• Po návratu domů hlídáme ztuhlost a citlivost při vstávání.

Tělesná konstituce a plemeno mají velký význam. Pracovní psy a velmi aktivní plemena obtížněji rozpoznávají míru své únavy. Psi s dlouhým nebo krátkým tělem mohou mít větší námahu na zádech a ramenech.

U velkých plemen je častější problém s klouby, což vyžaduje umírněnější aktivitu. To platí zejména v chladném období.

V zimě se obezita stává větším problémem, když se zvýší příjem pamlsků a sníží fyzická aktivita. Nadměrná hmotnost zvyšuje tlak na svaly a klouby, což prodlužuje dobu regenerace, i když se procházka zdá být lehká.

Kdy zpozornět: varovné signály, že nejde jen o svalovku

Někdy se svalová únava zdá být nevinná, avšak realita nás brzy koriguje. Obvykle po fyzické námaze svaly ztuhnou, ale očekáváme postupné zlepšování. Pokud se stav zhoršuje, je čas vyhledat veterináře kvůli svalovce u psa, aniž bychom váhali.

• Když pes začne náhle kulhat a nechce došlapovat, je to jasná varovná znamení.
• Teplý, nateklý kloub, který je navíc citlivý, už překračuje běžné projevy únavy svalů.
• Jasně umístěná bolest, silné kňučení, třes nebo výrazná letargie vyžadují okamžitou reakci a pokojový režim.
• Pokud pes odmítá položit tlapku, vytrvale si ji líže, má praskliny nebo krvácí z oděrky, musíme řešit i poranění tlapky.

Zimní období přináší specifické problémy, jako jsou příznaky prochladnutí u psa. Třesení, ztuhlá postava, nechuť k pohybu, studené uši a břicho, nebo neobvykle rychlé dýchání jsou alarmující. Přidá-li se k tomu skleslost, doporučuje se situaci konzultovat s odborníkem.

• Signály jako horečka, ztráta chuti k jídlu, zvracení nebo vyčerpanost po lehké aktivitě jsou klíčové.
• Neignorujeme ani rychlé dýchání v klidu, bledé sliznice či bolest břicha a neponecháváme to bez povšimnutí.
• Tmavá moč po intenzivním výkonu je varovný signál, který vyžaduje okamžité jednání ohledně vyšetření.

Volání veterináře bude efektivnější, pokud budeme vědět podrobnosti. Zaznamenáme, kdy problémy začaly, jaká byla aktivita a kde se pes pohyboval. Důležité je zjistit, zda se potíže zhoršují v klidu nebo po pohybu a zda dochází k náhlému kulhání. Měli bychom zmínit i přítomnost otoku kloubu nebo příznaky prochladnutí.

Jak správně postupovat doma, když máme podezření na svalovou horečku

Při podezření na svalovou horečku je první krok zpomalení a dání tělu času na odpočinek. Doma klade péče o svalovou horečku důraz hlavně na odpočinek, teplo a pozorné pozorování stavu.

Klid na 24–48 hodin je zásadní. Pes by měl být venčen pouze na krátko a na vodítku, aby se předešlo náročné aktivitě. Je důležité vyhnout se akcím jako jsou skoky, a poskytnout psovi měkké a teplé místo pro odpočinek.

• Udržujeme pravidelný denní rytmus a snažíme se omezit stres i hluk doma.
• Procházky s pejskem venku by měly být v tomto období šetrné: kratší a v klidném tempu, bez honění či prudkých pohybů.
• Je klíčové zajistit, aby pes nebyl vystaven chladu, zejména při čekání venku nebo po návratu domů.

Protahování či masáže, které se zaměřují na „rozehřátí“ přes bolest, bychom měli vyhnout. Citlivé a ztuhlé svaly by měly zůstat nedotčené zvláště proti agresivní manipulaci. Stejně tak je nezbytné se vyvarovat podávání léků proti bolesti určených lidem, což může u psů vyvolat nežádoucí reakce.

Důležitá je také hydratace. Pes by měl mít stále přístup k čerstvé vodě a po procházce by se mu mělo nabídnout něco navíc. Významnou roli hraje i dostatečný odpočinek a krátké přestávky pro relaxaci svalů bez nadměrného vynaložení sil.

1. Den co den sledujeme, jak pes vstává, jak pevně došlapuje a jestli mu dělají potíže schody.
2. Pozorujeme, zda se pohyb zlepšuje po odpočinku nebo pokud naopak dochází k ztuhnutí.
3. Při zhoršení stavu, jako je výrazná kulhavost, nechutenství či bolest, je vhodné obrátit se na veterináře.

Se zlepšením stavu postupně obnovujeme aktivitu. Začínáme kratšími procházkami a přizpůsobujeme je schopnostem psa. Tím zamezíme, aby doba klidu skončila přetížením hned, jak se pes začne cítit lépe.

Teplo, chlad a regenerace: co v zimě funguje nejlépe

Zimní období přináší otázku, zda je vhodnější teplo či chlad. Pokud pes trpí ztuhlostí svalů po dlouhé procházce, obvykle mu prospěje mírné zahřátí. U akutní bolesti či otoku je naopak vhodné postižené místo chladit.

Při běžných namoženích je dobré dodržet pravidlo: teplo prospívá, pokud jsou svaly jen mírně ztuhlé a pes se zotavuje pomalu. Použití teplého pelíšku, deky a umožnění odpočinku doma bývá efektivní. Teplo aplikujeme krátce a sledujeme, jak pes reaguje, aby se necítil nepříjemně.

Je-li postižené místo výrazně horké, oteklé nebo bolestivé, je lepší být opatrný a použít chlad. Studené obklady mohou pomoci zmírnit otok a tlumit bolest. Je důležité obklad aplikovat přes látku a v krátkých intervalech, přičemž vždy dbáme na psovu reakci.

• Teplo je vhodné pro ztuhlá zranění bez přítomnosti otoku a značné bolestivosti.

• Chlad je lepší volba pro čerstvá zranění, otoky, horka v místě nebo v případě rázem se zhoršujícího kulhání.

• Nejistota vyžaduje opatrnost, v takovém případě vyhýbáme se teplu a doporučujeme konzultaci.

Regenerace po procházce v zimě má zásadní význam, neboť tělo se ochlazuje rychleji než v letních měsících. Je důležité psa po procházce osušit, zkontrolovat polštářky na tlapách a odstranit sníh z prstů. Zabráníme, aby pes ležel na průvanu či chladné podlaze, což by mohlo vést k dalšímu ztuhnutí svalů.

Prevence na procházce: rozcvičení a návrat do kondice v zimě

Začátek v zimě by měl být pomalý. Rozcvičení psa v mrazu trvá jen chvíli, ale má velký význam. Zpočátku jdeme pomalu a pak postupně zrychlujeme. Je důležité se vyhnout rychlému rozjezdu právě po opuštění auta či domova.

• Počátek je tvořen volnou chůzí na 5–10 minut, poté přidáme tempo.
• U nadšeného psa jej chvíli držíme na vodítku a děláme krátké pauzy.
• Po delší stání gradujeme tempo pozvolna.

Prevenci svalových potíží nepodceňujeme a věnujeme pozornost i terénu. Menší pravděpodobnost klouzání na méně skluzkých površích nebo na ušlapaném sněhu nás chrání. Preferujeme rovinatější terén před strmými svahy, kde by se pes musel víc snažit. Prudkou změnu směru či skoky na ledu minimalizujeme, přestože to může psa bavit.

Při pohybu na sněhu je klíčové sledovat i rychlost psa. Pokud pes působí nejistě, snižujeme tempo a shortensme trasu. Postupně zvyšujeme náročnost při táhnutí do kopce nebo běhu vedle kola za chladného počasí.

K získání dobré kondice v zimě potřebuje pes čas, nejde to za jediný den. Efektivnější než jedna velká akce o víkendu jsou kratší procházky během celého týdne. Tím si tělo lépe zvykne na mráz, povrch i aktivitu svalů. Také se dozvíme, kdy je pro psa dost.

U psů, kteří se rychle vzrušují, kombinujeme aktivní pohyb s klidnými aktivitami. Občasná chůze u nohy, jednoduché hry ve sněhu nebo cvičení na soustředění mohou ulevit napětí ve svalech více než sprint. Tímto způsobem podporujeme kontrolu a zdravý rytmus procházek. Rozcvičení psa v zimních měsících tak představuje skvělý start do klidnější části dne.

Výživa pro svaly v zimě: bílkoviny, energie a citlivé trávení

V zimních měsících si všimneme, že naši čtyřnozí přátelé potřebují větší množství energie. Studené počasí zvyšuje potřebu tepla, zatímco chůze po sněhu nebo ledu přidává tělu další zátěž. Proto je důležité zaměřit se na výživu svalů jako na klíčovou část regenerace po aktivitě. Tím také předcházíme případné únavě.

Základem stravy by měly být kvalitní bílkoviny, které jsou nezbytné pro opravu svalových mikrotrhlin po fyzickém vypětí. U psů, kteří jsou více aktivní, je klíčové zajistit, aby jejich strava obsahovala dostatek energie. Nicméně je třeba se vyvarovat přejídání. Udržení správného poměru živin pomůže psu zůstat ve formě a zachovat stabilní váhu.

V zimních měsících se může u některých psů projevit citlivé trávení. Doporučuje se dodržovat osvědčené receptury, na které je pes dlouhodobě zvyklý. Jakoukoli změnu stravy je vhodné provádět pozvolna a pozorně sledovat reakce psa.

Jak rozpoznat, že zimní stravování nemusí být pro psa ideální? Projevy mohou být nenápadné, avšak pokud se opakují, je třeba věnovat pozornost především těmto změnám:

• kolísání hmotnosti nebo rychlé nabírání
• měkčí stolice, plynatost nebo časté kručení v břiše
• neochota jíst, případně vybíravost po pár soustech
• horší kvalita srsti a sušší kůže

Období plné pamlsků v zimě může být také náročné. Je důležité pamlsky započítat do celkového denního příjmu energie a dodržovat pravidelný režim krmení. To pomáhá zabránit přejídání a udržení optimální hmotnosti. Pravidelné krmení navíc usnadňuje monitorování efektivity stravování, což nám umožňuje lépe zvládat citlivé trávení našich psů.

CricksyDog jako praktická volba pro zimní kondici a citlivé psy

Zima přináší výzvy nejen v energii, ale i v klidném trávení a udržení stabilního režimu. Pro zimní kondici psa bez výkyvů volíme krmivo s konzistentní kvalitou a přesným složením.

CricksyDog je ideální volba, když se pes potýká s obtížemi při změně počasí nebo aktivit. Hlavní výhoda spočívá v absenci kuřecího masa a pšenice, což ulehčuje vyhnutí se běžným alergenům.

Různé velikosti a věkové kategorie psů si vyžadují specifický přístup k krmení. Díky pečlivě rozčleněným řadám krmiva udržíme jeho podávání jednoduché, i když se střídají procházky, odpočinek a regenerace.

• Chucky pro štěňata

• Juliet suché krmivo pro malé psy

• Ted suché krmivo pro střední a velké psy

U psů s citlivým trávicím systémem se osvědčilo držet se vybraného proteinu dlouhodobě. Je praktické, že v rámci suchého krmiva můžeme vybírat z nabídky jehněčího, lososového, králíkového proteinu, hmyzího proteinu nebo hovězího.

V zimě je zvláště důležité hlídat příjem kalorií, jelikož méně pohybu se rychle projeví na váze. Díky stabilní složení krmiva můžeme lépe kontrolovat příjem energie, což usnadňuje udržení ideální váhy a podporuje svaly i klouby.

Pro jednoduché a srozumitelné krmení preferujeme krmivo bez kuřecího masa a pšenice. CricksyDog hypoalergenní krmivo nám umožňuje nastavit krmení tak, aby bylo šetrné a zároveň výživné pro citlivé psy během zimy.

Mokré krmivo, pamlsky a motivace k šetrnému pohybu

V zimním období se často setkáváme s tím, že naši psi mají menší apetit a potřebují více energie k regeneraci. Pro zvýšení chuti k jídlu, aniž bychom zatěžovali jejich trávicí systém, se osvědčilo použití hypoalergenního mokrého krmiva Ely. Může být podáváno jako doplněk k granulím nebo jako lehká večeře po klidné večerní procházce.

Pro psy s citlivým zažíváním nebo pokud si nejste jisti, jak na krmivo pes zareaguje, je Ely s jednoduchými recepturami ideální volbou. Jeho složení se mění mezi variantami s jehněčím, hovězím a králíkem, abychom našli to, co psovi nejvíce vyhovuje. Konzervy také pomáhají přilákat psi, kteří jsou v zimě vybíraví a běžně odmítají jíst.

Během rekonvalescence upřednostňujeme krátké tréninkové seance místo dlouhých her. Pamlsky z masa, které jsou rychle stravitelné, se na to hodí nejlépe. Díky MeatLover víme, že obsahují pouze maso, a jsou tak vhodné i pro psy s citlivějším zažíváním.

• Pro klidnou procházku vedle sebe jsou ideální malé kousky jehněčího nebo lososa.
• Když chceme psa přivolat nebo otočit v rychlejším tempu, používáme kousky králíka nebo zvěřiny.
• Pro cviky jako „stůj“ a „čekej“ využíváme hovězí, ale jen po malých kouscích.

Když máme doma vybíravého psa, někdy ani nejlepší mokré krmivo s atraktivní konzistencí a vůní nepomůže. V takovém případě můžeme přidat Mr. Easy, veganský dressing na granule, aby si pes porci vždy rád snědl. Dodává to stálý příjem energie, který je v zimě kriticky důležitý.

Zimní motivace psů by měla zůstat zaměřená na klidné aktivity, zvláště když řešíme svalovou horečku. Zaměřujeme se na odměny za důsledné ovládání těla, pomalé pohyby a mentální stimulaci. Hypoalergenní mokré krmivo Ely a masové pamlsky tak slouží jako signály, že pes jedná správně.

Podpora kloubů a péče o citlivé tlapky v zimě

Zimní měsíce přinášejí výzvy pro svaly a klouby. Nízké teploty způsobují, že pokud psa štípou tlapky od ledu nebo pokud ho trápí bolest kloubů, může změnit svůj způsob chůze. Tím začne šetřit jednu stranu těla. Často pak spatříme, jak pes trpí ztuhlostí a nadměrným zatížením svalstva, přestože problém začíná u tlap.

Péče o klouby by měla začít ve chvíli, kdy zvyšujeme aktivitu nebo se pokoušíme obnovit kondici našeho psa. Jako podporu kloubů oceníme například Twinky a k tomu multivitamin. Tato kombinace podporuje regeneraci, zlepšuje chuť k jídlu a celkovou vitalitu v zimních měsících. Při výběru vitaminů na klouby je důležité dodržovat pravidelnost a sledovat, jak se pes pohybuje.

Opatření proti poškození tlap je nejdůležitější na ošetřených chodnících. Po návratu domů bychom měli tlapky opláchnout teplou vodou, opatrně osušit, včetně mezer mezi prsty, a zkontrolovat případné drobné praskliny. Pro citlivou kůži se nám osvědčil šampon Chloé, který kůži nedráždí a je vhodný i pro častější umývání kvůli nečistotám.

Před odchodem na procházku a po umytí tlapek použijeme balzám na tlapky , který aplikujeme v tenké vrstvě. Tento balzám vytvoří ochranný film, chránící před vysušením způsobeným mrazem a abrazí od zledovatělého povrchu. V případě mokra a agresivního posypu použijeme balzám znovu ve večerních hodinách, aby se kůže mohla přes noc zklidnit.

• Před procházkou: krátce promastíme polštářky a nos, ať kůže tolik netrpí mrazem.

• Po procházce: opláchneme, osušíme, znovu naneseme ochranu a dáme pár minut klidu.

• Každý den: hlídáme drápky, srst mezi prsty a otlaky, protože i malá ranka mění došlap.

Zimní péče zahrnuje i dbání na zuby, jelikož bolest v ústech může omezit chuť k jídlu a tím i příjem důležitých živin. Veganské dentální tyčinky Denty považujeme za jednoduchou, ale účinnou odměnu. Zvláště v zimě je dobré psa motivovat. Spojení pravidelného pohybu, správné regenerace a vhodných doplňků vytváří solidní základ pro zdraví svalů a kloubů.

Jak si nastavit zimní režim: plán procházky, odpočinek a sledování stavu

V chladném období je důležité přizpůsobit aktivitu psa, abychom zajistili jeho dostatečný pohyb, stejně jako regeneraci. Namísto jedné rozsáhlé procházky dáváme přednost několika kratším, které zajistí prohřátí těla bez rizika jeho přetížení.

Plán procházek v zimních měsících vyžaduje vyváženost mezi aktivním pohybem a odpočinkem. Po zvlášť náročném dni zařadíme lehčí aktivitu, jako je pomalá chůze s prozkoumáváním okolí, která pomáhá zachovat stálý rytmus našeho psa.

• Ráno: krátká procházka, méně náročná, na rozehřátí
• Odpoledne: hlavní venčení, kratší trasy s častějšími pauzami
• Večer: klidné vyvenčení, bez energických her a sprintů

Pozorování chování a pohybu psa nám prozradí, zda je režim vhodný. Při sledování používáme stupnici od 0 do 10 pro hodnocení jak těžko se pes zvedá, jak zvládá schody a zda nemění způsob chůze. Pokud se hodnoty zhorší tři dny v řadě, je čas na úpravu režimu.

1. Ztuhlost po spánku (0 = žádná, 10 = výrazná)
2. Ochota jít po schodech (0 = bez problémů, 10 = úplný odpor)
3. Chůze psa (0 = bez problémů, 10 = nejistá)

V domácnosti můžeme psu ulehčit zařízením teplého místa mimo průvan a položením koberců na kluzké podlahy. Po procházce je důležité zkontrolovat tlapky a meziprstí.

Při návratu do fyzických aktivit po odpočinku postupujeme opatrně. Nejdříve přidáme pár minut k běžným procházkám, potom postupně zvyšujeme intenzitu a zařazujeme hry. V zimě také sledujeme váhu psa, aby nadbytečná hmotnost nezatěžovala jeho klouby.

Přizpůsobujeme stravu a počet pamlsků aktuální aktivitě. Jestliže se pohyb psa sníží, redukujeme množství odměn, abychom udrželi jeho tělesnou kondici i během zimy.

Závěr

V zimě je důležité sledovat malé změny v chování psa. Pokud po odpočinku ztuhne, vyhýbá se skákání do auta nebo chodí pomaleji, může trpět svalovkou. Tento stav často vzniká po fyzické aktivitě v chladnějším počasí. Rozpoznáme ho podle změn v chování, citlivosti na dotek a zlepšování během následujících dnů.

Je klíčové rozlišit svalovku od vážného úrazu. Při náhlém kulhání, silné bolesti nebo otoku ihned vyhledáme veterináře. Při dlouhotrvající bolesti, třesu nebo apatii to platí dvojnásob. Situaci neřešíme sami doma, ale obracejíme se na odborníka.

Prevence je cennějším spojencem než léčba. Zvedáme zátěž postupně a po procházce vždy uscháme psa. Zároveň kontrolujeme jeho tlapky a drápky, ochranu před ledem a solí.

Zimní péče zahrnuje i promyšlenou stravu a obnovu sil. U alergických psů se vyplatí vyhnout kuřecímu masu a pšenici. Pro tento účel existují speciální krmiva, například od CricksyDog. Doplnění o kloubní podporu a péči o tlapky postaví naše opatření na pevné základy. Důležité je také nepřetěžovat psa a všímat si jemných signálů. Tak mu zajistíme pohodlnou zimu bez bolesti.