Jedovaté rostliny na jaře – na co si dát pozor při procházce

Často si myslíme, že jaro přináší jen krásu a radost. Přitom právě pak může být příroda nebezpečná, což poznáme, když uvidíme psa okusujícího rostliny u cesty.

Na jaře je riziko kontaktu psů s jedovatými rostlinami velké. Mladé výhonky voní a chutnají. Květiny zdobí parky a zahrady, kde začínáme pracovat a psi tak mohou snáze přijít do styku s nebezpečnými rostlinami.

Prozkoumáme, které rostliny jsou pro psy nejnebezpečnější a co dělat, když dojde k otravě. Zjistíme, kde je riziko nejvyšší a jak poskytnout první pomoc, abychom byli připraveni, nikoli v panice.

Otrava nemusí být vždy stejná. Břicho a střeva se ozvou po pozření, kůže a oči po dotyku. Některé cibuloviny a semena obsahují toxiny ve vysoké koncentraci, malé množství může být nebezpečné.

Zaměříme se prakticky na rizika a jak je rozpoznat během jarních procházek. Chceme chodit ven bez obav, vědět, jak reagovat, pokud se pes nebezpečně přiblíží k rostlinám.

Klíčové body

• Na jaře jsou mladé výhonky velkým lákadlem pro psy.

• Prozradíme, s jakými jedovatými rostlinami se v ČR setkáváme nejčastěji.

• Objasníme rozdíl mezi problémy po pozření a po kontaktu s rostlinou.

• Naučíme vás rozpoznávat signály možné otravy psa rostlinou.

• Projdeme první pomoc krok za krokem, abychom nebyli zaskočeni.

• Ukážeme, jak si užít jarní procházky bez paniky a s bezpečností.

Proč jsou jarní procházky s pejskem rizikové

Na jaře se venku rychle mění krajina. Raší mladé výhonky, objevují se květy a tráva voní po čerstvosti. V tomto období jsou psi více zvědaví a často ochutnávají svoje okolí.

Psi a jarní vegetace často nesouzní. Lákavá vůně a šťavnatost mladých rostlin přitahuje psy, zejména když jsou unavení. Kontrola nad jejich chováním může být snížená a můžeme přehlédnout, jak ochutnávají rostliny.

Některé situace se pravidelně opakují a snadno uniknou naší pozornosti. Tyto situace se mohou odehrávat v trávě, u chodníků nebo na kraji cesty.

• Pes sbírá něco ze země v nízké trávě a rychle to spolkne.
• Okusuje čerstvé výhonky u plotu a olizuje šťávu z ulomeného stonku.
• Bere do tlamy semena, šišky nebo zbytky plodů z keřů.

I v městech se skrývají rizika na jarních procházkách. Jedovaté květiny jsou časté v parcích, zahradách a u cest. Kombinace okrasných a volně rostoucích rostlin je běžná na okrajích lesů a kolem cyklostezek.

Nebezpečí představuje i sekundární kontaminace od hnojiv nebo postřiků, které mohou dráždit. Na jaře je těchto látek venku více. Rostlinná dostupnost se zvyšuje i doma – na zahradě či balkonu. Pozor bychom měli dávat i při přesazování pokojových rostlin.

pes jaro jedovaté rostliny: jak poznat problém včas

Na jaře bývá pes plný energie a zvědavosti. Proto je důležité sledovat první známky otravy ihned. Pokud pes začne náhle mlaskat, otírat si tlamu nebo projevuje známky neklidu, je to signál. Tyto drobné změny mohou signalizovat následující zdravotní komplikace.

Typické příznaky otravy psa zahrnují náhlou ztrátu apetitu, otupělost a bolestivost břicha. Pes může vykazovat nadměrné slinění, často doprovázené pěnou u tlamy. K tomu se může přidat opakované zvracení a průjem, které přicházejí v návalech.

• nadměrné sliny, mlaskání, otírání tlamy o trávu
• neklid, letargie, schovávání se, odmítání pamlsků
• bolest břicha, napjaté břicho, citlivost na dotek
• zvracení průjem pes, někdy i opakovaně během krátké doby

Některé toxiny působí na tělo jinak než pouze prostřednictvím trávicí soustavy. Mohou vyvolat třes, nekoordinovanou chůzi, dilataci zornic, křeče či náhlé změny v chování. Všechny tyto příznaky bychom měli brát vážně, dokonce i když nevíme, co pes snědl.

Nebezpečí hrozí i při přímém kontaktu s rostlinou. Míza nebo pyl může způsobit podráždění kůže, sliznic, vedoucí k zarudnutí, otoku tlamy či vyrážce. Při kontaktu se sliznicemi může pes slintat více, jako reakce na podráždění.

Zásadní je rychlá reakce. Symptomy mohou nastoupit během minut či až po několika hodinách. Záleží na tom, kolik a jakou část rostliny pes zkonzumoval. Proto je důležité během procházky sledovat, kde pes zůstává a co bere do tlamy.

1. zapamatujeme si přibližný čas a místo, kde se pes zastavil k okusování
2. zkusíme si vybavit barvu listů či květů, které pes okusil
3. hlídáme vývoj příznaků otravy v následujících minutách

Pokud se pes otráví rostlinou, musejí majitelé rychle jednat a situaci nesmějí podcenit. Ignorování příznaků a čekání na samovolné zlepšení situace může situaci jen zhoršit. Monitoring stavu a připravenost kontaktovat veterináře jsou klíčové. Informace o přesném čase požití a popisu příznaků mohou být životně důležité.

Nejčastější jedovaté rostliny v ČR, které na jaře potkáme

Jedovaté rostliny v ČR nejsou jen vzácné druhy z odlehlých míst. „Nejčastější“ odkazuje na to, s čím se setkáváme denně: parky, sídliště, zahrady a okraje cest. Jsou to místa, kde jarní jedovaté rostliny vykvétají jako první. Zvědavý pes se k nim může snadno dostat.

Zapamatování si několika základních skupin nebezpečných rostlin může být klíčové. Nebezpečí nemusí představovat celá rostlina, ale specifické části. To, co je toxické, se někdy může jevit nečekaně. U různých rostlin to může být cibule, hlíza, list, stonek, semena či plody.

• cibuloviny a okrasné jarní květiny z výsadeb
• volně rostoucí byliny v trávnících a na mezích
• okrasné keře podél chodníků a u plotů
• rostliny se semeny a plody, které lákají k ochutnání
• druhy s dráždivou mízou, která může pálit na kůži i v tlamě

Je důležité si uvědomit, že toxicita se může lišit. Koncentrace toxinů variuje v závislosti na části rostliny, ročním období, i na tom, zda je rostlina poškozená. Proto je seznam jedovatých rostlin užitečný, ovšem hodnocení rizika si vyžaduje situational awareness.

Situace se liší podle velikosti psa a množství pozřených rostlin. Malý pes může mít vážné problémy i po malém množství. Naopak velký pes může být v ohrožení, pokud zkonzumuje větší množství. V následujících oddílech prozkoumáme rizika spojená s cibulovinami, zeleným posekem a potenciálně nebezpečnými semeny a plody.

Jedovaté cibuloviny a okrasné květiny v zahradách a parcích

Na jaře míjíme záhony v parcích, předzahrádky i výsadby na sídlištích. Psi je rádi očichávají, někdy do nich i vstoupí. Okrasné cibuloviny nebezpečné jsou nejen „na pohled“.

U cibulovin se skutečné nebezpečí často skrývá pod zemí. Nejvíce toxických látek obsahuje cibule či hlíza. Když pes začne rýt, a cibuli si hraje či ji rozkousá, může se rychle dostat do potíží.

Tulipány, hyacinty a sněženky jsou běžné jarní rostliny. Tulipán může být jedovatý pro psa, pokud se dostane ke cibuli. Hyacinty lákají psy vůní a sněženky snadnou dostupností.

Po požití těchto rostlin se často objevují akutní symptomy. Typické jsou zvracení, průjem, silné slinění a bolest břicha. U citlivějších jedinců může dojít i k apatii a nechuti k pohybu.

• V terénu psa nenecháme lézt do záhonů, i když „jen očichává“.
• Použijeme delší vodítko, ale držíme si kontrolu u okrajů záhonů a kolem laviček.
• Trénujeme povel „nech to“ tam, kde jsou výsadby nejhustší.

Riziko není jen venku. Veřejné prostory či domovy mohou skrývat nebezpečí v kyticích a aranžmá. Je důležité hlídat i košíky s cibulemi určenými pro sadbu, aby se k nim pes nedostal před námi.

Rostliny nebezpečné při okusování listů, stonků nebo květů

Některé jarní rostliny představují riziko, pokud v tlamě psa skončí jejich listy, stonky či květy. Nebezpečí nehrozí pouze po spolknutí. Někdy stačí pouhý kontakt. To je proto, že rostlinné šťávy a tkáně dokážou podráždit psí ústní sliznici.

Riziko existuje ve dvou podobách: buď se problémy objeví ihned při žvýkání kvůli dráždivé míze rostlin, nebo se potíže vyvinou po pozření většího množství rostlinného materiálu. Naše zkušenosti nám ukazují psa, který přežvykuje trávu s přimíšenými listy, či psa, který si hraje s utrženým květem.

Po kontakty s dráždivou mízou sledujeme slinění, mlaskání a drbání čenichu o zem. Někdy se přidá zvracení. Pokud se míza dostane na kůži pes nebo do jeho očí, může dojít k zarudnutí, svědění nebo podráždění spojivek.

Je klíčové odlišit krátkodobé žvýkání od spolknutí. I krátký kontakt dokáže vyvolat alergickou reakci. Spolknutí však zvyšuje riziko celkových potíží a prodlouženého nepohodlí. Proto je důležité sledovat, jestli pes pouze ochutnává, nebo dokončí akci polykáním.

• Jemné prohlédnutí tlamy a oplach čistou vodou může pomoci, pokud to pes dovolí.

• Zabránění dalšímu lízání tlapek a srsti pomůže předejít reingestaci toxických látek.

• Pozorování psa a zaznamenání času, množství a místa expozice je nutné pro další kroky.

• Při podezření na otravu nebo zhoršování stavu je důležité mít připravené informace pro veterináře.

Jaro s sebou nese rizika: nové výhonky jsou pro psy lákavé a často je zkoumají, než si toho všimneme. Důležité je sledovat jejich chování v kritických místech. To nám umožní včas poznat první varovné signály a adekvátně reagovat.

Jedovaté bobule a semena: past na zvědavé čumáky

Bobule a semena mohou být zrádné, s lákavou vůní a sladkou chutí. Stačí okamžik nepozornosti a váš pes může sníst něco nebezpečného pod keřem. Zpozorujeme to, až když začne pes divně olizovat svůj nos nebo se projeví jeho neklid. Jedovaté plody jsou obvykle malé, hladké a psík je může snadno spolknout.

Riziko závisí na formě, ve které se plod nebo semeno nachází. Napadané plody ve větších množstvích představují velké nebezpečí, zvláště pokud jsou v trávě nebo u chodníku. Semena mohou být ještě rizikovější, protože obsahují koncentrovanější toxiny, i když jich pes sní jen malé množství.

Zbytky po úklidu zahrady mohou být překvapivým zdrojem nebezpečí. V trávě mohou zůstat nebezpečné kuličky, slupky nebo drobné pecky, které spustí otravu psa. Proto je důležité hlídat i kompost a odpadky ze zahrady.

• Zažívací potíže: zvracení, průjem, nechutenství.
• Silné slinění a časté polykání, pocit, jakoby něco dráždilo v krku.
• Malátnost a nedostatek chuťi k pohybu; u citlivějších psů může dojít i k třesu nebo nejisté chůzi.

Na procházce pomůže, když budeme držet psa blíže. Zvláště v místech s keři je to důležité. Trénujme s ním povel „nech to“ a „pusť“. V časech vyššího rizika může být užitečný i košíkový náhubek. Ten zajistí, že pes může dýchat a pít, ale nebude sbírat nebezpečné plody.

Vytvořme doma jednoduché pravidla pro bezpečí. Pravidelně sbírejme spadané plody a uklízejme semena. To může výrazně snížit riziko, hlavně pokud pes běžně tráví čas na zahradě bez dozoru. Uklizené prostředí a zabezpečený kompost mohou předejít mnoha problémům.

Riziková místa na procházce: kde být nejvíc ve střehu

Jaro přináší zvýšenou pozornost k místům, kde se střídá mnoho pachů a zeleň je čerstvě upravená. Pes může zkoušet ochutnávat různé objekty, které vypadají neškodně, ale mohou způsobit dráždění nebo otravu.

Jedovaté rostliny často nacházíme v parcích s okrasnými výsadbami a novými záhony. Dáváme pozor i na místní zeleň u bytových domů, předzahrádky, hřbitovy a kolem hřišť. Zde bývá dohled omezený a v trávě se skrývají různé „poklady“.

• městské parky a okrasné výsadby
• sídlištní trávníky a pásy zeleně podél chodníků
• předzahrádky, hřbitovy a okolí hřišť
• zahrádkářské kolonie pes: záhony, komposty, mulč a zbytky rostlin
• okraje lesů a polní cesty s nálety

Často nás překvapují mikrolokality jako místa pod keři, v trávě u chodníků či u laviček a košů. Rizikové jsou i ploty a živé ploty, u kterých může pes něco objevit a ihned to spolknout.

Časový faktor hraje důležitou roli. Po sekání a jarních úpravách trávníků bývají zbytky rostlin a mulč zamíchané, zejména u cest. Cibule, sazenice a jiné objekty pak mohou být dobře skryté okolo cest.

Pro prevenci máme jednoduchý návyk: díváme se dopředu na cestu a ve vysoce rizikových oblastech si zkrátíme vodítko. Psa odměníme, když nebezpečí ignoruje. Při venčení více psů je sledujeme individuálně, abychom rychle zasáhli při objevení nebezpečí.

Co dělat, když máme podezření na otravu rostlinou

Pokud se domníváme, že náš pes zkonzumoval jedovatou rostlinu, musíme jednat neprodleně, avšak zachovat klid. Nejdříve psa odtáhneme z dosahu dalších rostlin, aby nemohl nic dalšího zkonzumovat. Důležité je také sledovat příznaky jako zvracení, nadměrné slinění a celkovou slabost.

1. Zastavíme další požívání potenciálně nebezpečných látek tím, že psa bezpečně udržíme na vodítku a ukončíme procházku.

2. Především pečlivě a opatrně prohlédneme tlamu psa. V případě nalezení cizích předmětů je jemně odstraníme. Dbáme na to, abychom se vyhnuli potenciálnímu kousnutí.

3. Doklady o incidentu jsou klíčové. Fotografujeme rostlinu, vzorky uložíme do sáčku a zaznamenáme čas a přibližné množství požitého. Tyto informace jsou nepostradatelné pro další kroky.

Když je pes zasažen mízou rostliny, postupujeme k oplachu postiženého místa čistou vodou. Pokud se míza dostane do očí psa, vyplachujeme je pomocí fyziologického roztoku. Zároveň se snažíme zabránit psu v škrábání tlapkou. Vhodné je použití límce, aby pes neolizoval a neiritoval postižené místo.

Neprovádíme žádné kroky bez rad veterináře. To znamená nevyvolávat zvracení bez odborného doporučení, nepodávat psu léky určené pro lidi a vyhnout se použití domácích léčiv. Tyto akce by mohly situaci zhoršit nebo zakrýt skutečné příznaky.

• Neustále monitorujeme dech psa a jeho reakci na naše oslovení.

• Je důležité sledovat barvu dásní a míru slinění.

• Zaznamenáváme, kolikrát pes zvrací či trpí průjmem, a dbáme na to, jestli se situace zhoršuje.

Provádění těchto rychlých opatření nám poskytuje cenný přehled a šetří čas v případě potřeby návštěvy kliniky. Připravíme psa pro převoz, ideálně s dekou, a snažíme se jej udržet v klidu. Při podezření na otravu rostlinou je klíčová rychlá reakce, ale nikdy nesmíme zapomínat na zajištění bezpečnosti.

Kdy volat veterináře a co si připravit na konzultaci

Nejistota ohledně toho, kdy zavolat veterináře při podezření na otravu psa, často vyvolává otázky. Klíčové pravidlo zní: lépe zavolat veterináři dříve, než bude pozdě. V některých případech mohou být minuty rozhodující. U podezření na požití nebezpečných látek urgentní veterinární péče někdy zachrání život.

Jestliže pozorujeme u psa opakované zvracení, krev ve vývržcích či ve stolici, znepokojivou apatii, třes, křeče, nebo kolaps, je čas jednat. Ohrožuje ho potíže s dýcháním, výrazný otok tlamy či obličeje, či rychlý pokles zdravotního stavu. V takových momentech bychom neměli vyčkávat na zlepšení. Místo toho bychom měli ihned vyhledat veterinářské odborníky.

Abyste lépe pochopili, jak toxikologie ovlivňuje našeho čtyřnohého přítele, je důležité shromáždit všechny relevantní informace. Tyto informace pomohou veterináři rychle posoudit potenciální riziko otravy. Zároveň mohou určit, zda je nezbytné okamžitě dopravit psa na kliniku.

• co pes snědl nebo okusoval (ideálně fotka rostliny, případně vzorek v sáčku)
• kdy k tomu došlo (čas nebo odhad v minutách či hodinách)
• kolik toho mohlo být (malé sousto vs. více částí)
• hmotnost a věk psa
• aktuální příznaky a jak se mění
• chronické nemoci a léky, které bere

Před návštěvou kliniky stručně sdělte veterináři všechny důležité informace. Zeptejte se, zda je nutné dorazit ihned, anebo jak postupovat během cesty. Užitečné je informovat veterinární tým o svém příchodu předem, aby mohli lépe reagovat na případnou otravu. Nevhodné je pokoušet se o domácí léčbu bez předchozí konzultace s odborníkem.

Chystáte-li se na cestu, nezapomeňte na podložku, vodu a v případě potřeby náhubek. Bolest nebo nevolnost mohou změnit chování psa. Vůz by měl být vybaven pro potřeby situace a pes by nikdy neměl být nehlídán. Správné informace a rychlá reakce mohou výrazně ovlivnit efektivitu následné péče.

Prevence: výcvik, náhubek a bezpečné návyky při venčení

Chcete-li udržet jarní procházky bez stresu, začněte s výcvikem. Klíčem je naučit psa reagovat na povel „pusť“ a zajistit spolehlivé přivolání. Začněte trénink nejdříve doma, postupně přejděte na klidná venkovní místa a postupem času přidávejte rušivé vlivy.

Když pes úspěšně ignoruje nepřátelský objekt, ihned ho odměňte. Pro přesměrování pozornosti využijte povel k čichání nebo k provedení jednoduchého triku. Tímto způsobem zabráníme otravě psa bez nutnosti neustálé kontroly pomocí vodítka.

Pozorně si vybíráme vhodné vodítko pro rizikové oblasti. Na úzkých stezkách a poblíž záhonů používáme kratší vodítko, abychom psa udrželi mimo výsadbu. Stopovačka je vhodná jen tam, kde máme dobrou přehlednost terénu a jsme si jistí, co se nachází v trávě nebo u keřů.

• Vyhýbáme se okrasným výsadbám, kompostům a místům s odpadky.
• U plodných keřů držíme psa blíže a případně rychle měníme směr.
• Nebudeme se spoléhat pouze na to, že pes jen očichá, jelikož jaro ho může lákat k ochutnávání.

Košíkové náhubky jsou ideální pro „vysavače“ mezi psy. Jsou prodyšné, umožňují psu dýchat a pít. Díky tomu je procházka v parcích či na okrajích cest méně stresující. Jde o jednoduchý způsob, jak zajistit bezpečnost během jarních měsíců, zejména v oblastech s jídlem nebo novými výhonky.

Máme k dispozici i další jednoduché triky. Vždy při sobě máme pamlsky pro okamžité odvrácení pozornosti a učíme psa nosit hračku. Tím se sníží riziko, že bude něco sbírat ze země. Vyhneme se také oblastem se zahuštěnými záhony a místům, kde se hromadí odpadky.

U štěňat je důležitý zvýšený dohled. Ve chvílích rizika zkrátíme procházku, udržujeme je blíže a nedovolíme jim okusovat věci. Povel „pusť to“ pomůže situaci zvládat klidně, bez zvýšených hlasů.

Domácnost a zahrada: jedovaté pokojovky a jarní práce kolem domu

Nejčastěji narazíme na problém s věcmi, co „jen na chvilku“ necháme na dosah. Jedovaté pokojové rostliny si psí miláčci často najdou na zemi, taburetu, či nízkém stolku. Na těchto místech na ně jejich čtyřnozí kamarádi snadno dosáhnou.

Jarní sazenice v předsíni, dekorace na jídelním stole, nebo vázy s listy jsou také rizikem. Když větráme necháme dveře jen pootevřené, stačí chvilka nepozornosti k neštěstí.

Na zahradě se situace zkomplikuje, jelikož všechno raší a voní. Psy lákají jedovaté květiny, které my můžeme mezi ostatními trvalkami snadno přehlédnout.

Jarní období pro pejskaře znamená přesazování, ukládání cibulí a neb otevřené sáčky se zeminou. Nenechme opomíjeny ani hromady větví, rostlinný odpad či kompost, kde se dá najít mnoho lákavého.

• Uklidíme pokojovky mimo dosah a použijeme dočasné zábrany u regálů.
• Okamžitě po přesazování uklidíme zeminu, listy, i kořeny z podlahy a terasy.
• Uchováváme cibule, hlízy, hnojiva a další potřeby v uzamčených skříních nebo boxech.
• Větve a listí nenecháme dlouho ležet, ihned zajistíme jejich odvoz nebo štěpkování.

Na balkonu myslíme na truhlíky umístěné ve výši psa a na listy, které může vítr zavát na zem. Bezpečný prostor pro naše psí přátele zajišťujeme, pokud květiny umístíme výš, zálivku necháme mimo dosah a při otevřených dveřích sledujeme každý jejich pohyb.

Chceme-li zabránit okusování zeleně, nabídneme psům alternativy. Vhodné jsou žvýkací pamlsky, odolné hračky a aktivity, které zamestnají jak tělo, tak mysl.

1. Prohlédneme si byt a zahradu z pohledu našeho psího kamaráda a identifikujeme potenciálně nebezpečná místa.
2. Zjistíme, kde se mohou vyskytovat jedovaté pokojovky a kde padají části rostlin.
3. Projdeme si záhony a truhlíky, abychom věděli, kde by mohl pes najít jedovaté květiny.
4. Zorganizujeme jarní práce tak, aby ponechaný materiál a odpad nezůstávaly venku přes noc.
5. Uděláme balkon bezpečným pro naše psí přátele: pevné zábrany, uklizené nářadí a žádné přístupné sazenice.

Citlivé bříško po procházce: jak nám pomůže vhodné krmení a péče CricksyDog

Po procházce v jarní přírodě se může stát, že pes ochutná něco z okolí. To může vyvolat citlivé zažívání. V tu chvíli řešíme, jak situaci uklidnit. Kromě dostatečného množství pití pomáhá stabilní strava, bez zbytečných změn.

CricksyDog nabízí krmivo pro psy s citlivým zažíváním. Je založeno na šetrných recepturách bez kuřecího masa a pšenice. Výběr hypoalergenního krmiva zvažujeme s ohledem na protein, který vyhovuje našemu psovi. Střídáme jej postupně a sledujeme změny ve stolici, nadýmání a chuť k jídlu.

• Chucky pro štěňata, když chceme jemný start a pravidelnou rutinu.
• Juliet suché krmivo pro malé psy, které se dobře dávkuje i při menší chuti.
• Ted suché krmivo pro střední a velké psy, když potřebujeme sytější porci po delším výletu.

U hypoalergenních variant je výběr závislý na toleranci psa: nabízíme jehněčí, lososa, králíka, hmyzí protein nebo hovězí. Pokud má pes podrážděné bříško, může být lepší volba mokré krmivo Ely. Podáváme menší porce, ale v případě vážných potíží konzultujeme veterináře.

Abyste zabránili psu v „sbírání“ předmětů venku, je účinný trénink s odměnou. Povel „nech to“ a vhodné pamlsky jsou v tomto ohledu klíčové. MeatLover nabízí čistě masové pamlsky vhodné i pro citlivé zažívání.

Pro dlouhé jarní výpravy nezapomínáme na pohybový aparát psa. Twinky vitamíny pro psy klouby podporují zátěžových aktivit. Kromě toho doporučujeme multivitamin pro zlepšení celkové kondice. Po náročných dnech plných bláta a pylu doporučujeme šetrnou péči Chloé – šampon a balzám pro nos a tlapky.

Když pes po nevolnosti odmítá jíst, Mr. Easy veganský dressing na granule může pomoci. Dentální tyčinky Denty jsou důležité pro čištění zubů, zvláště u psů, kteří rádi něco žvýkají. Při podezření na otravu okamžitě vyhledáme veterináře. Přístup k krmení a péči by měl být dlouhodobý.

Závěr

Jaro přináší s sebou větší rizika, která souvisí s potkáváním toxických rostlin. Nejvíce nebezpečí skýtají parky, zahrady a okraje cest. Tyto místa jsou lákadlem pro psy díky vůním a chutím, které nabízejí.

Chceme-li se vyhnout nebezpečí, je dobré držet se zásad bezpečného venčení. Důležité je sledovat psa, trénovat poslušnost a v některých případech sáhnout po náhubku. Dále je klíčové zabránit otravě psa i doma, když jsme venku, tak hlídat zahradu a nově vysazené rostliny.

V případě podezření na otravu neztrácíme čas a jednáme rychle. Zaznamenáme čas vzniku problému, množství a pokusíme se rostlinu vyfotit. Následně ihned kontaktujeme veterináře s důkladně sdělenými informacemi. Rychlá reakce může znamenat velký rozdíl.

Jaro lze plně užít, pokud si osvojíme několik bezpečnostních návyků. Důležité je znát riziková místa, sledovat chování našich čtyřnohých přátel a být připraveni na rychlou reakci. S péčí a vhodnou stravou, jako nabízí CricksyDog, lze podpořit i zdraví psů po jejich dobrodružstvích venku.