Strach kočky z jiných zvířat – Vše, co o tom potřebuješ vědět!

Někdy se zdá, že kočka z náhle začne mít strach z ostatních zvířat, i bez zjevného důvodu. Toto chování není nevysvětlitelné, jako by doma hrozilo nebezpečí.

České domácnosti často čelí situaci, kdy přivedeme domů nového psa, přibude další kočka nebo se v zahradě objeví ježek. Tyto události mohou vyvolat u kočky stres, tendenci se schovávat, syčet nebo utíkat. To není žádná náladovost. Je to způsob, jakým si kočka snaží zajistit osobní bezpečí.

Nutili jste někdy kočku, aby se seznámila s novým členem domácnosti? Její chování se v takovém případě může ještě zhoršit. Důležité je všímat si signálu, které kočka dává, a postupovat klidným způsobem. Toto pomáhá v budování dobrých vztahů mezi kočkou a psem a usnadňuje socializaci s jinými zvířaty, aniž bychom kočku zbytečně tlačili.

V tomto článku probereme, jak na uklidnění kočky v různých situacích, ať už doma či venku. Podíváme se na rozdíly mezi strachem z psů, dalších koček a menších zvířat. Představíme také řeč těla kočky, kterou je důležité vnímat. Na závěr nabídneme postup postupného seznamování, jak upravit prostředí, doporučení pro každodenní trénink, a také kdy je vhodné vyhledat pomoc veterináře nebo behavioristy.

Klíčové body

• Strach kočky z jiných zvířat je způsobem obrany, ne projevem neposlušnosti.

• Kočky často projevují stres tělesnými signály dříve než zvuky: ztuhnutím, hledáním úkrytu, staženými ocasy.

• Vztah mezi kočkou a psem bude harmoničtější, pokud kočka bude mít kontrolu nad tím, jak blízko se k sobě nachází.

• Socializace kočky by neměla být závodem. Je důležité nechat kočku, aby si určila vlastní tempo, namísto toho, abychom ji hnali za našimi očekáváními.

• Uklidnění kočky vyžaduje klid, rutinu, vytvoření bezpečných prostor a vyhýbání se nucenému kontaktu.

• Pozitivní změny v chování kočky nastanou, když včas rozpoznáme spouštěče stresu a upravíme prostředí tak, aby jim vyhovovalo.

Proč se kočky bojí jiných zvířat a co tím sledují

Kočky se při setkání s cizím zvířetem nebojí bezdůvodně, jejich reakce je vypočítavá. Cílí na přežití, instinkty je vedou k ostražitosti. Důležitá je pro ně bezpečná vzdálenost a pozorování okolí.

Obvyklé obranné taktiky zahrnují útěk, zmrazení na místě, syčení nebo agresivní útoky. Tyto strategie neslouží k dominanci. Mají za úkol zachovat kontrolu nad situací. Jakmile se kočka cítí opět v bezpečí, stresové chování obvykle ustane.

Teritorium je pro kočku zásadní. Domov a zahrada jsou pro ni sítí známých míst a pachů. Jakékoliv vetřelé zvíře může tento prostor narušit. To ohrožuje nejen její místa pro spánek a jídlo, ale i vaši pozornost k ní.

Kočičí stresová reakce může být i velmi subtilní. Ne vždy pozorujeme očividné známky nepohodlí. Důležité je všímat si i drobných změn v chování kočky, jako je schovávání či napjatost.

• Kočka se udržuje na vysokých místech nebo při zemi a plíží se
• Důrazně hlídá dveře, chodby a jiné průchody k možnému konfliktu
• Omezuje svůj pohyb, jí méně, a častěji se čistí

Zamyšlení nad kočičími obrannými mechanismy nám odhaluje prostý záměr: hledají bezpečí a klid, nikoli vítězství. Pokud kočka má možnost útěku a sama si může regulovat kontakt, její instinkty se uklidní. Tím pádem rychleji odezní jakékoliv napětí.

strach kočky z jiných zvířat

Kočky mohou projevovat širokou škálu reakcí, když se setkají s jinými živočichy, jako jsou psi, cizí kočky či drobná zvířata. Reakce se mohou lišit od krátkého leknutí po dlouhodobý strach. Je důležité pochopit, že ne všechno chování naznačující strach je ihned problém.

Opatrnost a dlouhodobý stres u koček v domácnosti se liší. Trvá-li napětí týdny, může to u kočky způsobit úzkost. Ta pak může ovlivnit její spánek, chuť k jídlu a používání kočičí toalety.

Jakpoznal, že kočka cítí strach? Jsou tu jemné signály, jako změny v chování. Pozorujeme její tělo, pohyby a sledujeme, jestli se vyhýbá určitým místnostem. Schovávání, ztuhnutí a rychlé útěky jsou také známkou, že je něco špatně.

• omezení pohybu po bytě a hlídání „bezpečné“ trasy
• neochota jíst, nebo naopak hltání ve spěchu
• vylučování mimo toaletu, značkování či časté olizování srsti

Strach může následovat po špatné zkušenosti, například po nahánění psem. Taková zkušenost může kočku traumatizovat a ovlivnit její reakci na zdánlivě neškodné podněty.

Při opakovaných a silnějších reakcích může u koček vzniknout fobie. V takovém případě nestačí čekat, až si kočka zvykne. Pomocná může být kombinace úprav v domácnosti, pečlivého seznamování a pozitivního posilování. Někdy je potřeba i odborná pomoc od veterináře či behavioristy.

Nejčastější spouštěče strachu v domácnosti a na zahradě

Když řešíme, co děsí kočky, často narazíme na drobné, zdánlivě nevýznamné podněty. Pro kočku je klíčové mít kontrolu nad svým okolím, dostatek prostoru a možnost kdykoliv se stáhnout. Odebrání této jistoty rychle vyvolává stres.

Náhlé přiblížení jiného zvířete nebo prudké pohyby člověka jsou typické stresory domácnosti. Úzké prostory, jako jsou předsíně, chodby nebo schodiště, představují riziko. Kočka se v nich může cítit uvězněně, protože jí chybí možnost úniku.

• zablokované únikové cesty u dveří nebo v chodbě

• sdílení zdrojů: misky vedle sebe a jen jedna toaleta

• hluk z vysavače, pád předmětů, rychlé přebíhání kolem kočky

Pachy mohou působit na kočky velmi intenzivně. Přenášení cizích stop na botách, návrat psa z procházky, nebo přinesení nového lůžka může způsobit alarm. Kočky často zachytí změny ve svém prostředí díky čichu dříve, než kohokoliv spatří.

Kočka reaguje na návštěvy velmi citlivě. Neznámý hlas, kroky a zvuky dveří mohou vyvést z míry i tu nejodvážnější. Problém eskaluje, pokud se návštěva zdržuje v místech, která kočka považuje za svoje útočiště.

Na zahradě dokáže vyvolat strach přítomnost cizích zvířat. Stačí, když kočka zahlédne zvíře za plotem nebo psa za brankou. Pohled z okna na ptáky u krmítka může také vyvolat stres. Klíčové je zajistit kočce v domácnosti různé cesty a klidná místa, kde se může uchýlit.

Strach kočky ze psa: jak ho rozpoznat a nepodcenit

Kočka se bojí psa ne z rozmazlenosti, ale kvůli pocitu ohrožení. Pes bývá větší, hlučnější a rychlejší. To může u kočky vyvolat stres. V domácnosti sdílí pes a kočka prostor, ale každý z nich ho vnímá jinak.

Stres u kočky narůstá, pokud se pes rozběhne, je zvědavý, či nepříjemně štěká. Pokud pak pes zablokuje cestu k misce nebo záchodu, situaci to jen zhorší.

Signály strachu u kočky mohou být drobné, ale konzistentní. Včasné rozpoznání těchto signálů pomůže nastolit klidnější soužití obou zvířat.

• mizí do výšek a vyhledává police, škrabadlo nebo skříň
• odmítá projít kolem psa a raději čeká, i když spěchá
• syčí, vrčí nebo „zamrzne“ při přiblížení
• rychle dýchá, má stažené zorničky, drží nízko tělo
• snaží se proklouznout pod nábytkem, kde je „neviditelná“

Někdy je pes plný energie a chce si jen hrát. Avšak jeho honičky mohou kočce vštípit pocit, že musí utíkat. Toto napětí pak ovlivňuje celý jejich den. Bez únikové cesty se může setkání kočky a psa zkomplikovat, a strach se tak zafixuje.

Jednoduchá opatření mohou situaci ulevit a dát kočce pocit kontroly. Představme kočku psu bez tlaku a s jasnými pravidly.

1. Oddělíme zóny brankou nebo dveřmi a při prvním setkání vedeme psa na vodítku.
2. Řešíme krmení zvlášť, aby mezi nimi nedošlo k sporům o misku nebo prostor.
3. Umožníme kočce, aby se mohla kdykoliv stáhnout, a nastavíme klidné rituály.
4. Dbáme na průchodnost a přidáme vyvýšené cesty, aby kočka mohla projít mimo dosah psa.

Držíme-li se těchto pravidel, soužití mezi kočkou a psem bude klidnější a bez stresu. I když se kočka právě bojí psa, čas a konzistentní kroky mohou situaci obrátit k lepšímu. Časem nemusí žít ve stálém napětí.

Strach kočky z jiné kočky: rivalita, teritorium a socializace

Někdy sledujeme, že kočka se bojí jiné kočky, ačkoliv mezi nimi nevypukla otevřená válka. Místo přímých rvaček vidíme odměřené pohledy, zablokování cest, nebo ochranu jídelních misek. Toto napětí se obvykle vyvíjí pomalu a stává se těžko odhalitelným.

Problém začíná, když jedna kočka začne domáhat teritorium a s ním spojené zdroje. Třeba tak, že si některé kočky „přivlastní“ chodbu ke kočičí toaletě, škrabadlo u okna nebo oblíbený lehátek. Pak druhá kočka může odmítnout jíst, pít nebo odložit návštěvu záchodu, jen aby se vyhnula konfliktu.

Je důležité rozlišovat mezi strachem a rivalitou. Konflikty mezi kočkami nemusí být hlučné. Někdy stačí, když jedna kočka blokuje cestu a druhá se raději stáhne zpět. Zdánlivý klid může maskovat napětí, které s sebou nese nejistotu pro obě zvířata.

Socializace a věk koček taktéž hraje velkou roli. Koťata obvykle snázej přijímají nové členy skupiny. U dospělých koček je proces pomalejší. Pomocí postupného seznamování a práce s pachem si kočky mohou nové prostředí spojovat s pocitem bezpečí.

Ulehčíme si představení koček, když domácnost připravíme tak, aby byla férová pro obě. Menší počet možností k ochraně teritoria znamená méně příležitostí pro stres z nejistoty.

• Více zdrojů než koček: misky s vodou i krmením na víc místech.
• Toalety ve více lokalitách, aby nikdo nemusel procházet „hlídanou“ zónou.
• Více odpočívadel a úkrytů, ideálně i výškové police a škrabadla pro odstup.
• Rozumné rozdělení prostoru, aby kočka se bojí jiné kočky nemusela couvat do kouta.

Strach kočky z drobných zvířat a ptáků: paradox lovce

Někdy nás ohromí, že i přes reputaci lovce může kočka drobná zvířata obávat. Její lovecký instinkt je stimulován pohybem, avšak toto může také způsobit strach. Kočku rozhodí rychlé pohyby křídel, pískavé zvuky nebo neznámé vůně.

Vztah mezi kočkou a ptáky v domácnosti přesahuje pouhé „pronásledování“. Provází ho napětí, zvědavost a touha kontrolovat dění, které vyvolává klec v průchodu či náhlý vzlet.

Konfrontace kočky s hlodavci, jako jsou křečci, morčata nebo potkani, probíhá podobně. Tyto zvířata vydávají zvuky a vůně, s nimiž není kočka obeznámena, což zvyšuje její ostražitost. Pokud k nim nemá přístup, může cítit frustraci a neklid.

Setkání s králíkem někdy zvyšuje stres kočky, díky jeho větší velikosti a schopnosti prudce se odrážet. Dupání nebo rychlý skok králíka může kočku zaskočit. Proto pečlivě sledujeme, jak kočka reaguje, a dbáme na pohodlí menších mazlíčků.

• Dbáme na bezpečí malých zvířat: pevná klec, zámky, žádné škvíry a stabilní podklad.
• Klec dáváme mimo kočičí koridor, ať kočka nemusí „hlídat“ každý průchod.
• Přidáme krytá místa a zástěny, aby se zvíře necítilo vystavené pohledům.
• Setkání vedeme jen pod dohledem a raději s odstupem, než přes mříže zblízka.

Jistota pro kočku se zvyšuje nastavením pravidelného režimu. Postupně se učí rozpoznávat zvuky a vůně hlodavců z bezpečné vzdálenosti. Podporujeme klidné chování a odměňujeme ji, když situaci jen sleduje a nezasahuje.

Udržování stabilního denního rytmu a pevných hranic obvykle snižuje napětí. To umožňuje kočce udržet vyvážený stav mezi lovem a strachem, což celkově zlepšuje atmosféru domova.

Řeč těla: signály stresu, které bychom měli umět číst

Když se naše kočka setká s jiným zvířetem, pár sekund může rozhodnout o výsledku. Pozorování řeči těla kočky nám napoví o jejích pocitech dříve než jakékoli zvuky. Pokud rozumíme těmto signálům, můžeme situaci lépe zvládnout.

Výraznou roli hrají uši a oči kočky. Když má kočka stažené uši dozadu nebo do stran, obvykle to značí pocit nejistoty. Rozšířené zornice a napjaté vousy naznačují stres. Naopak, vousy přitisknuté k tváři signalizují obavu.

Nejen obličej, ale i pozice těla a pohyb ocasu mají svůj význam. Nízký postoj a ztuhnutí odhalují strach, nikoli zvědavost. Ocas, který je pevně
u těla nebo vztyčený, ukazuje na rostoucí napětí.

• Uši natočené dozadu a ztuhlé tělo jsou jasné znaky stresu u kočky.
• Ocas ukrytý pod tělem naznačuje snahu zůstat nepozorován.
• Pomalý pohyb může značit jak lov, tak strach, důležité je celkové držení těla.

Když kočka syčí nebo vrčí, dává jasně najevo svoje hranice. Napjaté mňoukání může vyjadřovat potřebu prostoru.

Nezanedbatelné je i ticho. Úplné ztuhnutí bez zvuků může znamenat extrémní stres. V takových momentech je lepší předcházet konfliktům a odejít.

Stres u koček často vyvolává i následné chování. Zvýšená potřeba se mýt, skrývat se, vyhýbat se kontaktu nebo změny v apetitu patří mezi obvyklé reakce. Občas se mění i návyky při používání toalety, což naznačuje, že stres stále přetrvává.

1. Poznamenáváme si, co vyvolalo stres a jak dlouho trvalo, než se kočka uklidnila.
2. Dále sledujeme intenzitu projevů: uši, oči, postoj, zvukové signály a další chování.
3. Zaznamenáváním a analýzou si vytvoříme přehled, díky němuž budeme schopni lépe odhadnout, jak se v budoucnu vyvarovat stresu.

Jak správně seznamovat kočku s jiným zvířetem

Postupné seznamování zvířat vyžaduje trpělivost. Pomalý postup a dobře promyšlený plán jsou klíče k úspěchu. Spěchat se rozhodně nevyplácí. Kočka potřebuje čas situaci pochopit a přizpůsobit se jí. Ať už jde o seznámení kočky s psem, nebo dvěma kočkami, vždy začínáme v bezpečném prostředí.

Začínáme s pachy. Výměna dek a pelíšků nebo otěr hadříkem a následné nabídnutí druhému zvířeti k očichání, to vše bez stresu. Toto představuje první krok k desenzibilizaci kočky.

1. Pachy: výměna dek, otěr hadříkem, čichání za klidu.
2. Zvuky a krátké pohledy: přes dveře, škvíru, dětskou branku nebo mřížku.
3. Řízený kontakt: až kočka zůstane uvolněná a zvědavá.

Pozorujeme čas a vzdálenost. Krátké, ale úspěšné setkání je pro nás prioritou. Snažíme se předejít momentům, kdy kočka ztrácí klid.

Podporujeme pozitivní asociace. Když je cílové zvíře v dohledu, předkládáme pamlsek nebo hru. Pozornost věnujeme tomu, zda kočka jí a je v pohodě. V opačném případě raději dáme zvířatům více prostoru.

• Připravujeme únikové cesty do vyšších poloh a zóny klidu, kde není přítomen pes nebo další kočka.
• Nikdy nedržíme kočku násilím; musí mít možnost odejít.
• Oddělujeme prostory pro krmení, aby se předešlo rivalitě.
• Psům používáme vodítko a klidové povely pro předvídatelný pohyb.
• U koček zvolíme postupný přístup přes dveře a mřížku do společného prostoru.

Pri nejistotě, jak seznámit kočku s psem, sledujme stejná pravidla jak pro dve kočky. Bezpečí dáváme na první místo, poté následuje zvědavost a až nakonec blízkost. Takto vede cesta k postupnému a ničím nerušenému seznamování.

Úprava prostředí: bezpečné zóny, únikové trasy a rutina

Když sdílíme domov s více zvířaty, musíme zajistit bezpečné prostředí pro kočku. Nejde jen o luxus, ale o zajištění místa pro její klid. Prostředí domácnosti rozdělíme, aby se kočka mohla vyhýbat stresovým setkáním.

Zklidníme kočku prostřednictvím specifických zón klidu. Pokoj s možností uzamčení, místo za dětskou brankou nebo vysoké škrabadlo u okna jsou ideální. Výškové řešení prostorů, jako jsou police, dává kočce pocit kontroly nad situací.

• Vytvoříme klidnou zónu jen pro kočku: pelíšek, deka, škrabadlo.
• Prostor oddělíme brankou nebo dveřmi v případě rušna.
• Využijeme vertikální prostor domova: poličky, kočičí strom, horní části nábytku.

Únikové trasy jsou pro kočky klíčové, aby se necítily zahnané. Ujistíme se, že mohou bezpečně procházet mimo dosah psů či jiných koček. Strategické umístění škrabadla a poliček vytvoří bezpečnou cestu pro kočku.

Zajištění míst pro záchod, krmení a vodu na různých místech domova pomáhá předcházet konfliktům. Kočka tak nebude muset riskovat stresující setkání, aby uspokojila své základní potřeby.

1. Umístíme minimálně dvě misky s vodou na různá místa bydlení.
2. U záchodu zajistíme dvě možné přístupové cesty.
3. Krmení umístíme daleko od běžných průchodů a míst, kde by mohlo dojít ke střetům.

Rutina je pro kočku velmi důležitá: pravidelné krmení, hra a poté klid. Předvídatelnost snižuje stres a skracuje dobu, kdy je kočka napjatá. Zapojení odpočinku v bezpečných prostorách jí poskytne místo pro regeneraci.

Výživa a pohoda: jak může pomoci krmivo CricksyCat a stelivo Purrfect Life

Stres u koček lze poznat i podle jejich bříška. Mohou mít problémy s jídlem, zvracet nebo být více podrážděné. Důležité je udržovat klidnou krmení. Pro to je ideální CricksyCat krmivo, které je šetrné a má srozumitelné složení.

Hypoalergenní krmivo je skvělé pro citlivé kočky. Neobsahuje kuře ani pšenici a má jednoduchou recepturu. To znamená míň problémů s trávením. A pokud se kočka cítí lépe, snáze zvládne nové situace doma.

Pro každodenní krmení je dobré střídat suché krmivo. Jasper suché krmivo losos je hypoalergenní volba. Jasper jehněčí je dobrou volbou pro kočky, které preferují tradiční proteiny. Vyvážená strava podporuje zdraví a pomáhá s problémy jako močové kameny.

U koček, co v stressu pijí méně, je dobré přidat mokré krmivo. Bill konzerva losos a pstruh jsou jemné na bříško a přispívají k lepší hydrataci. To znamená, že kočka má pohodlnější toaletu a lépe se pije.

Čistota toalety je klíčová, protože stresované kočky jsou na ni velmi citlivé. Purrfect Life stelivo bentonit je přírodní, dobře hrudkuje a usnadňuje údržbu. To znamená méně zápachu a kočka se bez váhání vrací na záchod.

• Udržujeme krmení ve stálých časech a v klidném prostředí.

• Pozorujeme, jaké složení krmiva kočka nejlépe snáší.

• Zaměřujeme se na snadnou údržbu a čistotu toalety pro snížení stresu.

Výživa a stelivo neporazí strach, ale mohou výrazně snížit stres. Při spokojeném břichu a čistém záchodě je domácnost klidnější.

Trénink a pozitivní posilování: co můžeme dělat každý den

Máme možnost každodenně stanovit rutiny, které našim kočkám pomohou cítit se doma bezpečně. Efektivní trénink nemusí zabrat hodiny, stačí dosledně věnovat několik minut denně. Důležité je dodržovat rytmus známý jako hra–krmení–odpočinek. Toto uspořádání poskytuje kočce jistotu, obzvlášť když se objeví nečekaný prvek, jako je přítomnost jiného zvířete.

Pozitivní posilování se zaměřuje především na odměňování klidu. Pokud kočka zakotví v klidu při pohledu na jiné zvíře, ihned ji čeká odměna. Vzdálenost mezi kočkou a podnětem pak upravujeme velmi opatrně, s ohledem na její pohodu, nikoli naši trpělivost.

Vybudování klidné reakce na přítomnost jiného zvířete zahrnuje několik kroků:

Pro zklidnění kočky jsou užitečné drobné rituály, jakými jsou target a přivolání. Target může být co koliv, třeba prst nebo tyčka, na kterou kočka reaguje dotekem za pamlsek. Nácvik přivolání začínáme doma v klidu, poté ve větším prostoru a nakonec v prostředí s rušivými prvky, aby byla kočka schopna reagovat i ve stresu.

1. Začneme ukázáním targetu v krátké vzdálenosti a odměníme za dotyk.
2. Zavedeme krok za targetem a za opětovný dotyk odměníme.
3. Navážeme target na přesun do „bezpečné zóny“ a odměníme kočku za klid.

Přístup k řešení strachu u koček je efektivnější, když do procesu zahrneme i psa. Učíme psa ležet a být indiferentní k přítomnosti kočky, což přispívá k uklidnění atmosféry. Když oba tvorové porozumí svým úkolům, zvyšuje se pocit bezpečí. Soužití pak nepodléhá náhodě, ale má jasné pravidla.

Kdy vyhledat veterináře nebo behavioristu

Je čas jednat, když se strach zhoršuje. Náhlé změny chování, apatie, nebo dlouhé schovávání jsou varovné signály. Zároveň, jestliže zvíře začne vylučovat mimo záchod, i když to dříve dělalo bez problémů, je to důvod k obavám.

Prvním krokem bývá návštěva veterináře. Problémy, jako je „jenom“ strach, mohou signalizovat bolest. Veterinář souvislost stresu a zdraví kočky prověří, aby vyloučil záněty nebo jiné zdravotní komplikace. Bolest snižuje trpělivost zvířete a může vyvolat agresivitu.

Specialistu na chování vyhledáme, když domácí úpravy a postupné seznamování nepřinesou výsledky. Pomoc behavioristy je klíčová při vytváření efektivní strategie pro konkrétní situaci. To se stává důležitým, zejména pokud agresivita kočky představuje hrozbu pro domácnost.

Před setkáním s odborníkem si připravíme několik informací:

• Krátký popis situací vyvolávajících strach a jejich příčiny.

• Videozáznamy chování v daném momentě.

• Rozpis denní rutiny, včetně krmení a odpočinku.

• Rozmístění důležitých míst v domácnosti, jako jsou mísy a záchody.

• Záznam o průběhu seznamování a recentních změnách.

Je nutné okamžitě jednat, pokud se objeví vyčerpání, přehnané hlídání prostoru nebo opakované vylučování mimo záchod. U některých koček může být potřebná i léčba úzkosti. Tu nastavíme s odborníkem na základě toho, co kočka snese a co ji trápí.

Závěr

Strach kočky z jiných zvířat se nesníží tím, že je rychle „seznámíme“. Je lepší, když necháme kočku přizpůsobit se ve vlastním tempu. Respektujeme její řeč těla, což umožní náš mazlíček cítit se bezpečně. Postupem času se tak snižuje stres a zvyšuje pocit bezpečí.

Pro společný klidný život je klíčové vést prostředí. Bezpečné zóny, únikové cesty a předvídatelný denní režim hrají velkou roli. Po malých krocích a s odměňováním za klid se strach kočky postupně zmenšuje. Vyhýbáme se tak zbytečným konfliktům.

Omezování stresu zahrnuje i péči o základní potřeby. Kvalitní krmivo, jako CricksyCat, Jasper či Bill, a čisté prostředí jsou základem. Když je kočka v pohodě s bříškem, pitím a prostředím, lépe čelí domácím změnám.

Nejde o nutnost, aby si zvířata byla blízká za každou cenu. Cílem je společné soužití bez trvalého stresu. S trpělivostí a důsledností často dosáhneme značného zlepšení. Tak lze nastavit klidnější atmosféru pro všechny obyvatele domácnosti.