Zvykání kočky na lidský dotek – Vše, co o tom potřebuješ vědět!

Natáhneme ruku a kočka někdy ucukne nebo uteče. V tu chvíli to může bolet. Ne kvůli nám, ale proto, že chceme, aby se cítila v bezpečí u nás.

Strach kočky z hlazení není vzdor. Je to spíš zpráva od ní. A my máme možnost se naučit, jak tuto zprávu číst. To může otevřít dveře důvěře, namísto dalšího stresu.

Podíváme se, jak postupně naučit kočku přijmout lidský dotek. Naším cílem je, aby kočka dotek postupně akceptovala, a nakonec ho možná i vyhledávala. Vždycky se vyhýbáme tlaku a boji o kontrolu.

Neměli bychom očekávat, že všechny kočky budou chtít být mazleny. Přesto ve většině případů můžeme zlepšit toleranci k fyzickému kontaktu. To se pak projeví při péči, česání, u veterináře nebo při transportu. A často to představuje ten největší posun vpřed.

Podstatné bude věnovat se řeči těla kočky, jejímu souhlasu a jasnému postupu. Pozitivní asociace nám pomohou. Nátlak na ni bude mít opačný efekt. Tohle je cesta k citlivé socializaci koček.

V tomto textu se dozvíte, jak kočku naučit snášet dotek i ve chvílích, které jsou klíčové pro její pohodu. Zmíníme například zvedání, nošení a česání. Upozorníme i na situace, kdy za odmítáním doteku může být skrytá bolest nebo nemoc.

Klíčové poznatky

• Zvykání kočky na lidský dotek je proces založený na malých krocích. Důraz klade na klid, nikoli na sílu.

• Když kočka má strach z hlazení, důležité je všímat si její řeči těla. Její „ne“ vždy respektujeme.

• Naučení kočky na dotek spočívá v krátkých pokusech. Klíčové jsou časté pauzy a odměny za projevenou odvahu.

• Socializace kočky funguje nejúčinněji, když je ji nabídnut výběr. A také možnost, kam se uchýlit.

• Důvěra mezi člověkem a kočkou se vyvíjí z předvídatelných situací a jemné rutiny.

• Pokud dojde k náhlé změně v chování kočky, nejdříve uvažujeme o možné bolesti. A až poté přemýšlíme o tréninku.

Proč se některé kočky doteků bojí a co to znamená pro soužití

Když kočka doteku bojí, nejde o „neposlušnost“. To signalizuje, že se necítí bezpečně. Naším úkolem je pak změnit způsob, jakým se k ní chováme.

Problém často tkví ve špatné socializaci v ranném věku kotěte. Bolest z nepříjemných zážitků nebo přetížení smyslů mohou situaci zhoršit. Toto narušení pohody může být důsledkem mnoha faktorů.

• nedostatečná socializace kotěte a málo klidných kontaktů s člověkem
• špatné zkušenosti a strach z lidí u kočky po stresujících situacích
• trauma, dlouhodobý kočičí stres nebo život bez možnosti úkrytu
• přetížení smyslů, přecitlivělost, případně bolest při doteku

Ve domácím prostředí to lze rozpoznat okamžitě. Kočka před pohlazením utíká a schovává se tam, kde je jí bezpečno. Někdy se ztuhne a čeká, až nebezpečí pomin

Stres kočky lze vidět na chování: mávání ocasem, přikrčená a syčení. V krajním případě může dojít k agresivní obraně. To bereme jako varování, že jsme jí příliš tlačili.

Přizpůsobení prostoru je pro koexistence klíčové. Důležité jsou úkryty, místa, kde se kočka může cítit v bezpečí. Doteky by měly být nabízeny s respektem, aby bylo pohlazení pro kočku příjemné.

Jak poznáme, že je kočka připravená na kontakt

Rozluštění jazyka kočičího těla nás odhalí tajemství vhodného okamžiku pro kontakt. Pozorujeme rychlost jejího pohybu, napětí v zádech, a zda se sama přibližuje. Tyto drobnosti napoví více než jakýkoliv zvuk a ukazují komunikaci na úrovni detailů.

Projevy pohody kočky mohou být diskrétní, ale jasné. Kočka relaxuje, drží ocas neutrálně a občas pomalu mrká. Je-li kočka v klidu, ráda se otírá, nabízí hlavu k dotekům nebo se pohodlně usazuje poblíž, znamená to, že je připravená na hladkání.

• uvolněné tělo a měkký pohled
• pomalé mrkání a klidné dýchání
• přiblížení se bez váhání, otírání a „head-bunt“
• předení, ale bereme ho s rezervou, protože může doprovázet i nejistotu

Je také důležité rozpoznat signály stresu u kočky. Poučí nás, kdy je lepší ruce zastavit. V případě, že kočka ztuhne, vyhýbá se pohledem nebo rychle máchá ocasem, nepřistupujeme blíže. Uši natočené stranou nebo dozadu, rozšířené zorničky a vyhýbání se kontaktu očí značí nevoli.

• ztuhnutí těla a napjatá záda
• uši dozadu, rozšířené zorničky
• rychlé švihání ocasem, uhýbání hlavou
• olizování pysku, vrčení nebo syčení

Řídíme se pravidlem „ano/ne“ při navazování kontaktu s kočkou. Nabídneme kontakt, ale nenucíme. Kočičí souhlas s dotekem poznáme, když zůstane relaxovaná a dá nám šanci se přiblížit. Jestli se stáhne nebo ztuhne, respektujeme její „ne“ a dáme jí prostor.

Před zahájením kontaktu doporučujeme provést krátký test tolerance. Ruce přiblížíme jen na odstup, který kočku neznepokojuje, a počkáme. Pokud zůstává v klidu, postupně a pomalu zmenšujeme vzdálenost. Takto postupujeme s respektem k jejímu tempu a bez nátlaku.

Bezpečné nastavení prostředí pro první doteky

Před prvním dotekem je nutné vytvořit bezpečné prostředí. Pokud se kočka necítí v pohodě, žádná metoda ji nepřemluví k interakci. Klíčem je minimalizovat tlak, poskytnout svobodu výběru a možnost kdykoliv odejít.

Začínáme vytvářením bezpečných útočišť a vyvýšených míst v domácnosti. Kočičí stromy, pevné police či klidná okna jsou ideální. Je důležité, aby se kočka necítila uvězněně, aniž by měla kam utéct.

Vytvoření zóny, kde se „nic neděje“, je prospěšné. Do této oblasti umístíme mističky na jídlo, vodu, pelíšek a kočičí toaletu, mimo místa s častým provozem. Takové prostředí snižuje stres u kočky, neboť je jednoduché a předvídatelné.

• Je důležité neblokovat únikové cesty.
• Eliminujeme hluk: vysavač a hlučné přístroje používáme, když kočka odpočívá.
• Na návštěvy a děti upozorníme, jak přistupovat ke kočce, aby se necítila ohroženě.

Rutinní akce přispívají k adaptaci kočky. Jídlo podáváme v pravidelných časech, mluvíme poklidně a pohybujeme se bez spěchu, zvláště v úzkých prostorech. Denní režim bez nečekaných událostí pomáhá kočce cítit se bezpečně.

Místo pro první kontakt zvolíme strategicky v neutrální části domu, kde se kočka cítí dobře, ale není tam přeplněno. Sedneme stranou, ruce držíme při těle a máme po ruce pamlsek nebo hračku. Kočka má možnost sama přistoupit a opět odejít, což podporuje její pocit bezpečí.

1. Zpočátku zůstáváme sedět a dýcháme klidně, než dosáhneme po kočce.
2. Poté nabídneme pamlsek na otevřené dlani, aniž bychom kočku chytali.
3. Až kočka přistoupí, pokusíme se o krátký dotek a následně uděláme pauzu.

Vůně hrají ve vztahu s kočkou zásadní roli, neboť čich je její hlavní smysl. V oblastech, kde kočka odpočívá, se vyhýbáme používání parfémů, aviváže a ostrých čistících prostředků. Když prostředí voní „domovem“, setkání a první dotyky působí přirozeněji.

zvykání kočky na lidský dotek

Zvykání kočky na lidský dotek probíhá nejlépe postupnými kroky. Používáme desenzitizaci, což je zvykání na podnět s nižší intenzitou. Současně aplikujeme proti-podmiňování, při kterém dotek představuje něco pozitivního. Tím se kočka s pohlazením postupně sžívá.

Naučit kočku na hlazení znamená respektovat jasné fáze. Jeden krok po druhém, bez spěchu a vždycky, když je kočka klidná a může se stáhnout. Pokud ukáže známky napětí či odmítá kontakt, je potřeba situaci revidovat.

Nejefektivnější je postupně zvyšovat intenzitu doteku. Preferujeme kratší, častější tréninky, aby byla kočka méně unavená. Přerušujeme aktivitu než dojde k přetížení, a zajistíme tak pocit bezpečí.

Měřítkem pokroku je chování kočky, ne naše představy. Observujeme, jak dlouho zůstává při doteku relaxovaná, jak se přibližuje a jestli vydrží na místě bez zmrznutí. Důležité je i to, jak rychle se po dotyku vrací do normálního stavu.

Konzistence jednání celé domácnosti je zásadní. Musíme dodržovat stejné signály a hranice. Jakmile se dotek stane rutinou, desenzitizace pokračuje hladce. Takto kočka a pohlazení najdou společnou řeč i u nejopatrnějších jedinců.

Budování důvěry bez nátlaku: co dělat dřív než sáhneme

Nejprve se zaměříme na to, jak vybudovat důvěru kočky, ještě předtím, než ji budeme chtít pohladit. Přibližujeme se k ní bokem, pohyby máme pomalé a ramena uvolněná. Bázlivou kočku v domácnosti nebudeme ohrožovat přímým postojem a intenzivním pohledem.

Uklidní ji, když pomalu mrkáme a dopřáváme si krátké pauzy ve svých pohybech. Mluvíme tichým a stabilním hlasem, který působí bezpečně. Kočka si tak může zvyknout na naši přítomnost, aniž by se cítila nucena k interakci.

Kočka by měla mít možnost určit tempo našeho sblížení. Usadíme se nízko, tělo mírně otočíme a ruku s klouby nabídneme ke zkoumání. Trpělivě čekáme, až se kočka rozhodne udělat první krok. Tímto respektujeme její hranice.

Je důležité, jak držíme ruce. Necháme je v nízké pozici, aby byly pro kočku dobře viditelné. Příliš rychlé pohyby směrem k hlavě mohou kočku vystrašit. Pro bezstresové přivolání kočky využíváme klidné gesto, konzistentní slovo a zachováme vždy stejnou vzdálenost.

• Přicházíme bokem, zpomalíme a dáváme kočce únikovou cestu.
• Mluvíme tiše, pohyby děláme plynule a bez mávání rukama.
• Nabízíme kloubky k očichání a netlačíme na „a teď hladit“.

Získání důvěry kočky nezahrnuje jen fyzický kontakt. Vytváříme pravidelný rituál krmení a sedáváme poblíž kočky, aniž bychom od ní něco požadovali. Hraní si s interaktivní hračkou, jako je udice, zajistí, že kočka má kontrolu nad vzdáleností od nás.

Mají velký význam i bezpečná místa pro kočku. Když je kočka schovaná, nebudeme do jejího úkrytu zasahovat. Respektování její potřeby bezpečí může významně ovlivnit rychlost, s jakou si zvykne na lidskou přítomnost a kdy začne sama vyhledávat naši společnost.

Techniky prvního pohlazení, které obvykle fungují

Začínáme s hladením kočky krátce a klidně. První dotyk trvá jen 1–2 vteřiny, po něm ruku táhneme zpět. Dáváme kočce prostor, aby se rozhodla, zda chce, abychom pokračovali.

U bázlivých koček je lepší použít méně než celou dlaň. Snažíme se o dotek „jedním prstem“ nebo kloubky, počínáme si pomalu, aby kočka nebyla překvapená. To nám umožní zjistit, zda kočka dotek přijímá, než ji dostaneme do nežádoucí situace.

Lidé se často nejistí, kde kočku hladit. Nejčastěji se soustředíme na místa, kde se nacházejí pachové žlázy, a která jsou pro kočku příjemná při tření o člověka.

• tváře a koutky tlamy
• oblast pod bradou
• základ uší
• horní část hlavy (jen u části koček)
• ramena a hřbet

Vyhneme se břichu a tlapkám, kde kočka může vnímat dotek jako hrozbu. Postupujeme ve směru srsti a nevyvíjíme velký tlak. Tlak zvyšujeme pouze, pokud vidíme, že se kočka uvolní a přiblíží.

Pozorujeme malé signály, které nám řeknou, kdy skončit, abychom příště mohli pokračovat snadněji. Při prvních známkách napětí děláme pauzu a necháváme kočku odejít.

1. odklonění hlavy nebo vyhýbání se
2. ztuhnutí nebo stažená záda
3. cukání nebo prudké mávání ocasem
4. uši položené do stran nebo dozadu

Ukončení na správném místě nás učí číst koččí signály. Naše pochopení toho, jak hladit kočku, se tak stává přirozenějším, bezpečnějším a bez stresu.

Časté chyby při zvykání na dotek a jak se jim vyhneme

Hlazení kočky může skřípat na nenápadných místech. Někdy ji chytíme, i když se snaží ujít, nebo jí saháme na hřbet shora. To omezuje její volbu a zvyšuje stres z doteků. Důvěra pak může být porušena.

• pronásledování po bytě a „rychlé chycení“, když se schovává
• hlazení bez pauz, i když tělo tuhne nebo ocas cuká
• přímé zvedání a nucení kočky do náruče hned po prvním kontaktu
• trestání za syčení, vrčení nebo uhýbání místo respektu k varování

Existuje pojem jako přestimulování kočky, který je klíčový. I ta nejklidnější mazlíčka může mít po sérii doteků dost. Pak přejde do obranného módu. A někdy i kouše, přestože se před okamžikem mazlila.

Naučme se přestat dříve, než kočka začne pociťovat napětí. Střídáme doteky s krátkými pauzami. Snažíme se o něžné tahy v bezpečných zónách, jako jsou tváře nebo brada. Poté ruku odvedeme. Pokud k nám kočka přijde sama, víme, že respektujeme její hranice.

Nepomáhá ani když doma nejednáme konzistentně. Jestliže jeden člověk respektuje meze kočky a druhý je neustále testuje, dotyky pro zvíře znamenají nejistotu. To může vést k větší opatrnosti a stresu při běžném zacházení.

Neignorujeme varovné signály. Pokud hrozí uštknutí, ustoupíme. Snižujeme intenzitu kontaktu a zaměřujeme se na pozitivní zpětnou vazbu za klidné chování. Tím předejdeme tomu, aby se kousání při hlazení stalo zvykem. V případě nejistoty je vhodné konzultovat postupy s kočičím behavioristou.

Nespěcháme s pokroky. Preferujeme krátkodobé, ale bezpečné dotyky před dlouhodobým testováním kočičí tolerance. Díky tomu předejdeme přestimulování a situacím, kdy je kočka nucena do něčeho, co vyvolává odpor.

Práce s odměnami: pamlsky, krmení a pozitivní asociace

Aby dotek působil bezpečně, spojíme ho s něčím příjemným. Takto vytvoříme pozitivní asociaci doteku, která snižuje napětí a dává kočce jasný signál: nic se neděje bez jejího souhlasu.

Pozitivní posilování je pro kočky srozumitelné a férové. Kočky se učí rychleji, pokud jasně rozumí, za co dostávají odměnu. Díky tomu můžeme zůstat klidní, i když se učení někdy zdá být pomalé.

Postupujeme podle schématu: mikro dotek, následuje odměna. Nejprve lehký dotek na známé místo, potom odměna, a pak teprve zvýšíme trvání doteku. Jakmile je to stabilní, přesuneme se na novou část těla.

1. Dotkneme se na krátký okamžik (například bok nebo tvář).
2. Odměna ihned následuje bez prodlevy.
3. Dotek postupně prodlužujeme, až pak změníme místo.

Při tréninku platí pravidlo: méně je někdy více. Pamlsky jsou malé a měkké, aby je kočka mohla rychle spolknout a být dál pozorná. Oblíbené granule nebo lízací pasta fungují výborně, některým kočkám ale vyhovuje krátká hra.

Práce s rutinou nám také velmi dobře jde. Krmení a kočka spolu přirozeně souvisí. V době krmení je kočka předvídatelnější. Začínáme pouze klidným umístěním ruky u misky, pak následuje krátký dotek a jemná odměna.

Důležité je hlídat dávkování každý den. Odměny jsou součástí celkového příjmu jídla. Při citlivosti na jídlo volíme šetrnější varianty a menší porce. To udržuje trénink příjemný a kočku ochotnou spolupracovat.

Dotek v praxi: zvedání, nošení, česání a manipulace u veterináře

Když se chystáme zvednout kočku, vyčkáme, až bude v klidu. Jemné nadzvednutí o centimetr nám ukáže, jestli je kočka připravena. Po krátkém okamžiku ji položíme zpět. Každý pokus oceníme odměnou.

Úchop musí být bezpečný: pod hrudníkem podpíráme jednou rukou, druhou pod zadní částí. Za kůži na krku kočku nechytáme. Držení je krátké a pevné, kočku nehoupeme.

U nošení respektujeme její pocity. Začínáme u země a po krátké době ji puštíme. Pokud je kočka klidná, uděláme pár kroků.

Česání začneme pomalu, abychom kočce stres nezpůsobili. Necháme ji očichat kartáč a odměníme. Poté kartáčujeme jemně a krátce.

Čas česání postupně zvyšujeme, avšak dáváme pozor na citlivé partie. Pokud kočka nereaguje dobře, změníme místo nebo zkrátíme česání.

• Dotek tlapek trénujeme po vteřinách, ať je jednou stříhání drápků snazší.
• Krátce zvedneme ucho, jemně přejedeme po čelisti a hned odměníme.
• Vždy necháme možnost úniku, ať se necítí zahnaná do kouta.

K manipulacím u veterináře využíváme stejnou metodiku jako doma. Krátké lekce se zaměřují na tlamu, uši a tlapy s odměnami. Při zhoršení nálady přerušíme a vrátíme se zpátky.

Příprava na cesty v přepravce je klíčová. Necháme přepravku ve volném přístupu, vložíme do ní deku a občas přidáme pamlsky. Tím se pro kočku stává bezpečným útočištěm, ne zdrojem stresu.

Kdy zbystřit: bolest, zdravotní potíže a náhlá změna chování

Když kočka, která byla k doteku zvyklá, začne najednou uhýbat, prskat, nebo se schovávat, je to varovný signál. Není to zlobení, ale upozornění, že něco není v pořádku.

Existuje jednoduché pravidlo: kočka odmítá kontakt, pokud jí něco bolí. Citlivost se může omezit na konkrétní místo, například záda, břicho, nebo oblast kolem uší.

• Zubní potíže a záněty dásní, kdy bolí už lehký dotek u tlamy.
• Artróza a bolest kloubů, kde nepříjemno spustí i jemné pohlazení nebo zvednutí.
• Kožní problémy, paraziti, alergie nebo záněty, které dráždí kůži.
• Poranění, skryté naražení, abscesy nebo neurologické potíže.

Agresivní reakce kočky při doteku může signalizovat, že se brání bolesti. Nezkoušíme ji přetěžovat a nevyvíjíme tlak na fyzický kontakt, zvláště když jsme lákáni situaci ihned napravit.

Jednoznačně řešením je návštěva veterináře, nejlepší co nejdříve. Bolest a stres, který z přetrvávajícího nedůvěrného kontaktu může vzniknout, povede k ještě větší bolestivosti a stresu u vaší kočky.

Podpora pohody doma: výživa CricksyCat a čistota s Purrfect Life

Když se kočka cítí v pohodě, doteky přijímá klidněji. Staráme se o to, co není hned vidět: trávení, energii a čistotu toalety. Nepohodlí zvyšuje stres a brání v budování důvěry.

Hypoalergenní krmivo CricksyCat je pro citlivé kočky ideální. Vyhneme se kuřeti a pšenici, což usnadňuje identifikaci potravin, které kočce prospívají. To pomáhá udržovat stabilní dietu.

Jasper granule můžeme podávat podle aktuálních potřeb kočky, s nabídkou lososa nebo jehněčího. Výživa je klíčová i v prevenci bezoárů a močových kamenů. Správný režim a pravidelnost jsou zásadní.

Konzervy Bill z lososa a pstruha podporují hydrataci. Jsou vhodné pro kočky, které pije méně a mají citlivé močové cesty. Chutná a bezproblémová strava usnadňuje trénink doteku.

Čistota záchodu je stejně důležitá. Nečistý nebo smrdící záchod kazí náladu v celé domácnosti. Purrfect Life bentonitové stelivo je 100% přírodní a usnadňuje úklid. Čistý záchod snižuje stres a zvyšuje důvěru.

• Uděláme z krmení klidný rituál: přiblížíme ruku, krátký dotek, a hned odměna přes Jasper granule nebo Bill konzerva.
• Dotek držíme krátký a čitelný, vždy ve chvíli, kdy kočka jí nebo odpočívá v bezpečné zóně.
• Záchod kontrolujeme denně; s Purrfect Life stelivo bentonit je to rychlé a doma je víc klidu.

Když kombinujeme stabilní stravu s čistým prostředím a malými rituály, kočka se uvolní. Obvyklé pohlazení se stane přirozenou částí dne, ne výzvou pro trpělivost.

Jak pracovat s bázlivou kočkou z útulku nebo po traumatu

U koček s těžkými zkušenostmi hrají klíčovou roli tempo a předvídatelnost. Při příchodu bázlivé kočky z útulku se nejdříve soustředíme na vytvoření pocitu bezpečí. Teprve po tomto kroku se zaměříme na budování vztahu a posléze na možnost doteku. Pro obě strany je klidnější, když kočka ví, co může očekávat.

Začátek adaptace vyžaduje jednoduchý plán, který lze aplikovat i během běžného dne. Pokud se kočka ukrývá, je to její způsob, jak přežít, ne akt vzdoru. Je důležité respektovat její potřebu úkrytu a působit v takové vzdálenosti, kde zůstává klidná.

• Tichá místnost s miskami, toaletou a úkryty v různých výškách poskytuje pocit bezpečí.
• Jasně daná rutina, obsahující krmení, hru a odpočinek ve stejnou dobu, pomáhá kočce zvyknout si na nové prostředí.
• Když se kočka cítí bezpečně v jedné zóně, můžeme pomalu rozšiřovat její prostor.

Traumatizované kočky často potřebují dlouhé období jen pro pozorování. Sedneme si poblíž ní, čteme nebo pracujeme tiše, aniž bychom po ní natahovali ruku. Můžeme jí házet pamlsky a interaktivní hračky používat na dálku. Tím jí dáváme kontrolu nad situací.

Socializace dospělé kočky trvá déle, ale má-li dostatek času, může mít pevné výsledky. Kontakt zkoušíme až ve chvíli, kdy sama vyhledá naši blízkost. Zda tím, že se o nábytek tře vedle nás, nebo se k nám klidně přiblíží. Důvěra po traumatu se tak buduje na jejích podmínkách, nikoli na našem spěchu.

1. Čekáme, až se kočka sama přiblíží a klidné přiblížení odměníme.
2. Jemně se jí dotkneme na bezpečném místě, jako je tvář nebo bok, a pak ihned přestaneme.
3. Délku kontaktu postupně zvyšujeme, ale jen pokud zůstane uvolněná.

Je normální, že se kočka po náhlých změnách, jako jsou hluk, návštěvy nebo změna režimu, může ukrýt znovu, a to i po týdnech pokroku. Neměli bychom to brát jako neúspěch. Stačí zjednodušit postup a vrátit se k přístupům, které fungovaly předtím.

Když se strach u kočky promění v častou agresi, odmítání jídla nebo viditelné strádání, je čas jednat. Prioritně se obrátíme na veterináře kvůli možné bolesti. Poté může být nápomocný i certifikovaný behaviorální specialista pro kočky. Ale základ zůstává stejný: poskytnout klid, udržovat rutinu a postupovat malými kroky, aby se kočka cítila dobře.

Závěr

Naše zkušenost s tím, jak přivyknout kočku na lidský dotek, je jednoduchá: Pro kočku je dotek jazykem. Společně se učíme tento jazyk, pomalu a v poklidu, bez jakéhokoli tlaku. Po překonání počátečních překážek se učení stává spíše otázkou vztahu než jednoduchého triku.

K získání důvěry kočky dodržujeme několik pravidel: poskytneme jí bezpečné prostředí, interpretujeme její řeč těla a podnikáme malé kroky. Používáme pozitivní podporu, jako je pamlsek nebo krmení, ve chvíli, kdy se kočka uvolní. Klíčem je trpělivost, protože rychlost adaptace určuje kočka.

Naším cílem není pouze mazlení na gauči. Snažíme se o bezproblémové zvedání, česání, manipulaci s přepravkou a návštěvy u veterináře. Když dotek asociujeme s příjemnými zážitky, stává se každá další manipulace pro kočku předvídatelnější a méně stresující.

Stabilní rutina doma činí divy. Pomáhá kvalitní krmivo CricksyCat, různé hračky jako Jasper nebo Bill a čisté stelivo Purrfect Life. Když se kočka cítí dobře, důvěra mezi námi a naší kočkou roste a učení kočky na hlazení se stává přirozenějším každým dnem.