Čich pod sněhem – proč je to pro psa tak vzrušující?

Když se při zimní procházce zastavíme, náš pes může najít pod sněhem něco fascinujícího. S nosem zabořeným v závěji vypadá, jako by objevil zapomenutý poklad.

Pro nás je sníh jen ticho a bílá plocha. Avšak pro psa se stává živou mapou plnou vůní. To, co pro ně znamená čichání pod sněhem, přesahuje běžné „očichání“.

Čichání ve sněhu je pro psa jakousi detektivní hrou. Sníh pachy nejen skrývá a přidusí, ale zároveň je dokáže i uchovat.

V chladném vzduchu pes v zimě odhalí stopy, na které bychom jinak nepřišli.

V následujících pasážích odhalíme, proč právě zimní čichání přitahuje psy k zemi. Podíváme se také, jak zimní počasí ovlivňuje rozkládání vůní a co vše je bezpečné.

Porozuměním tomuto chování můžeme proměnit zimní zastávky v příjemně strávené chvíle. Zajistěme, aby byl náš pes klidnější a my si zimní procházku plně užili.

Klíčová zjištění

• pes zima čich pod sněhem není rozmar, ale přirozená potřeba a zdroj informací.
• Čichání ve sněhu funguje jako „čtení stop“, které sníh umí uchovat i filtrovat.
• psí čich v zimě reaguje na mráz a suchý vzduch jinak než v teple.
• Vysvětlíme, proč pes čichá pod sněhem i tam, kde my nic nevidíme.
• Ukážeme si tipy na bezpečí, hry a práci se stresem během zimní procházka se psem.
• Naučíme se poznat, kdy je čichání v pořádku a kdy je lepší psa zklidnit.

Co se děje v psí hlavě, když přijde zima

S příchodem zimy se proměňují naše procházky. Sníh na zem přidává nové pachy, což mění chování našich psů. Stávají se klidnějšími, a zároveň více zaměřenými na okolí. Běh se často mění v pomalé kráčení s nosy přitisknutými k zemi.

Zimní instinkty ovládnou chování psů. Zem jim slouží jako kniha, z níž vyčítají mnoho – kdo se tudy pohyboval, před jak dlouho a mnoho dalšího. A tak se občas zastaví na místech, která nám přijdou prázdná.

Chlad a sníh mění schopnost pachů uchytit se a šířit se. Psí smysly jsou proto v zime extrémně ostražité, zachytávají i ty nejjemnější informace. I když se nám to může zdát jako zbytečné zdržování, pro psa je to objevitelská pouť.

Čichání není jen způsobem, jak získávat informace, ale představuje i formu odměny. Přináší psovi pocit bezpečí a kontrolu, což z něj činí šťastnějšího psa, i když parcour není tak dlouhý.

Přijmeme-li tuto skutečnost, plánování zimních aktivit pro naše psy se stane jednodušší. Vydáme se na procházky se zaměřením spíše na mentální stimulaci než na fyzickou námahu:

• necháme delší „čichací“ zastávky na bezpečných místech
• zpomalíme tempo a dáme psovi čas prozkoumat stopy
• střídáme trasy, aby měl stále co objevovat

Jak psí čich funguje a proč je tak výjimečný

Uvažujme o psím čichu jako o vysoce citlivém analyzátoru. Psi cítí pachy ne jako jednotné aroma, ale jako komplexní směsice stop. Každý vdech znamená skládání dojmů z okolí, podobně jako rozluštění krátkých zpráv.

Specifické čichové receptory psa zachytí i ty nejjemnější částice ve vzduchu. Pes rozlišuje intenzitu pachů mezi pravou a levou nosní dírkou, což mu umožňuje určit směr pachu a rychle se k němu otočit.

Pojem „psí nos“ překračuje jen detekci pamlsků. Pach pro psa vyjevuje identitu, emoce a pohlaví jiných živých bytostí, dokonce i čas jejich přítomnosti. To, co je pro nás nevýznamné místo, pro psa představuje poklad informací.

Pachové stopy jsou v zimě pro psa lépe čitelné. Chladné počasí zpomaluje rozklad pachových molekul a sníh je zachovává ve svých vrstvách. Pes pak může analyzovat stopu po vrstvách, což odhalí, jak se pach postupně usazoval a měnil.

Zastavení u hromádky sněhu může být intenzivní čichová analýza. Pes v tu chvíli zkoumá mnoho slabých signálů a skládá dohromady obraz situace. Jakmile si ujasní souvislosti, je připraven pokračovat dál.

• Rozlišujeme směr pachu podle rozdílů mezi nádechy.

• Vnímáme intenzitu, změny a „čerstvost“ stopy v okolí.

• Využíváme vrstvy sněhu jako mapu, kde se informace drží déle.

pes zima čich pod sněhem

Během zimní procházky se proměňuje v dobrodružství díky psímu čichu. Sníh tlumí veškerý hluk a udržuje vůně blízko země, zatímco pro lidi je jen bílá pláň. Pro psa se stává sněhová pokrývka bohatou mapou informací.

Není neobvyklé vidět psa, jak propichuje nos do sněhu, poté co něco ucítil. Po krátké chvíli zaryje čenich hlouběji, buď packou nebo přímo čumákem. Někdy se pak vydá pár kroků po stopě, aby okamžitě zase zastavil a hledal další stopy.

Existuje rozdíl mezi hladovým sněžným čichem a povrchním šmejděním. Čichání pod sněhem umožňuje psům najít staré, ale dobře zachované pachy. Tyto pachy sníh dokáže uchovat, udržuje je čitelné dlouho po jejich vzniku.

Psí schopnost sledovat stopy ve sněhu je neuvěřitelně přesná a psímu nosu přináší radost. Rychlé čichání a slepé vyšlapávání sněhu umožňuje psům skládat si příběhy stop. Zatímco lidé vidí pouze otisky v sněhu, psi hledají příběhy pachů.

• Když pes pracuje klidně a je soustředěný, dopřejeme mu pár desítek vteřin navíc, ať si pach „dočte“.
• Když se začne příliš rozpalovat nebo tahá, jemně ho přesměrujeme obloukem a dáme mu jiný úkol.
• Když čenich míří do podezřelého místa, zkontrolujeme bezpečnost: posypová sůl, střepy, zbytky jídla nebo díra v ledu.

Zachováním přirozeného rytmu, necháme psa prozkoumat to, co ho zajímá, ale i tak udržíme procházku příjemnou. Pes a jeho zimní čichání tak zůstanou krásným společným zážitkem, bez stresu pro oba.

Sníh jako pachový archiv: co v něm náš pes nachází

Vypadá to, že padající sníh ticho usadí kraj na půdu a začíná sloužit jako archiv vůní. Každá nově přidaná vrstva zakrývá předchozí, čímž se pachy v ní zachovají po dlouhou dobu. Kde my vidíme jen bílou plochu, náš pes rozpoznává mapu plnou informací – každé místo a stopa vypráví svůj příběh s konkrétním časovým razítkem a směrem.

Na našich procházkách často registrujeme jen otisky, co nám padnou do oka. Naproti tomu náš pes vnímá mnoho víc – dokáže propojit jednotlivé stopy ve sněhu s akcemi a událostmi, jako jsou zastavení, zrychlení nebo změna směru. Díky tomu, že sníh udržuje vůně, některé stopy zůstávají zachovány déle, když jsou v závětří nebo stínu.

V tomto unikátním archivu se můžeme setkat jak s běžnými, tak s neočekávanými objevy. Například stopu jiného psa, člověka nebo kočky, ale i čichovou stopu vedoucí k srnce nebo zajíci. Zajímavosti pro našeho psa často představují i vůně od krmítek pro ptáky, rozsypané drobky či zbytky jídla.

• vzkazy u patníků, stromů a rohů domů, kde se pach drží v malém prostoru
• otisky tlapek a rozšlapaný sníh, kde se vůně uvolní víc do vzduchu
• okraje cest a závěje, kde se pachy ve sněhu hromadí a vrstvy se mísí

Terén hraje klíčovou roli v tom, jak jsou stopy zvýrazněné. V otevřeném poli vítr rychle rozmělní stopy, které pak působí rozostřeně. Na druhou stranu, v místech jako příkopy nebo k závějům se stopy udrží déle a náš pes má jasnější indicie, odhalující původ pachu.

Ve městském prostředí se situace ještě více komplikuje. Přidává se další vrstva – posypová sůl, chemické látky a odpadky. Tyto elementy dělají pach étericky atraktivnější díky jejich intenzivitě a neobvyklosti. Je zásadní dávat pozor, abychom hlídali, co náš pes olizuje nebo sbírá, i přesto, že ho stopy a vůně lákají dál.

Proč je čichání pod sněhem tak odměňující

Když pes zamíří čenichem do sněhu, nejde jen o zábavu. Je to příležitost k přirozenému obohacení v zimních měsících. Sněhová pokrývka ukrývá vrstvy pachů, které náš čtyřnohý přítel může prozkoumat jako deník plný příběhů.

Radost z čichání nepřichází z pamlsků. Pro psa mají informace samy o sobě velkou hodnotu. Poukazují, kdo se zde pohyboval, před jak dlouhou dobou a kam dále zamířil. Toto hledání je pro psí mozek jako cvičení, které dokáže vyčerpat.

Zapojení psího čichu do každodenní procházky není jen doplněk, je to nezbytnost. Poskytnutím této činnosti pozorujeme u psa zklidnění a lepší schopnost soustředění. Čich pod sněhem mu pomáhá se lépe orientovat ve světě.

• Začněme procházku s přístupem k čichání, aby si pes mohl ihned vyhovět své potřebě.

• V polovině cesty zařaďme krátké úkoly a poté opět umožněme psu čichat. Takto zajistíme, že mentální výzva neskončí stresem.

• Poslední minuty procházky věnujme poklidnému dočichávání. Takto získaná odměna z čichání pomůže psu lépe se uvolnit i doma.

Pravidelnou praxí se zimní obohacení stane snadným zvykem pro nás. Pro našeho psa to znamená neustálý zdroj zábavy a výzvy, které může řídit sám.

Jak počasí mění pachy: mráz, vítr, vlhkost a tání

Mráz mění chování pachů. V chladu se částice udržují blíže k zemi, což stopu činí „čistší“, avšak méně výraznou. Někdy se dokonce stane, že se pachy „konzervují“ a náš pes je rozpoznává déle, než bývá obvyklé.

Vítr rozptyluje pachy do stran, vytvářející z nich pruh. To způsobuje, že psi čichají ve vedlejších oblastech, což nás může zmást. Pro ně však toto rozložení pachů představuje logickou mapu.

Velký vliv má také voda. Mokrý povrch pachy nejenže „rozmaže“, ale i zvýrazní, jelikož molekuly jsou k vodě přitahovány. V mokrém prostředí náš pes zpomalí, a důkladněji zkoumá každý detail.

Období tání přináší náhlé uvolnění pachů, což činí krajinu intenzívně vonící, ačkoliv se vizuálně nezměnila. V této chvíli pes věnuje zvýšenou pozornost každému rohu a každému kousku chodníku.

• Za větru si uvědomujeme, že vítr roznáší pachy dále. Držíme tedy kratší vzdálenost a cvičíme přivolávání.
• V mrazu necháváme psa, aby v klidu četl stopy. Mráz a pachy často značí méně rušivých signálů, avšak více detailů.
• Během oblevy plánujeme častější pauzy pro čichání; vlhkost zesiluje pachovou stopu a tání sněhu obohacuje procházku o nové vůně.
• Vždy zohledňujeme počasí a čich psa. Někdy stačí přidat pár minut a získáme klidnější procházku.

Nejčastější zimní „čichací“ situace na procházce

Začátek naší zimní procházky se často zpomalí kvůli pachům. Zvířata jsou přitahována k okrajům chodníků, budovám a keřům. Důvodem je, že sníh zpomaluje pohyb vzduchu, tak se pachy drží na místě déle.

Když pes čichá u patníků nebo laviček, je to proto, že tam našel více stop. „Žlutá“ místa od jiných psů vyžadují delší pozornost. Stejně tak je to u stromů, kde pes prozkoumává nasněžené oblasti.

Pachy jsou koncentrovány na okrajích chodníků a v pruzích sněhu. Křižovatky a rohy domů jsou místy, kde se stopy kříží. Ve chvílích, kdy se pes zaměří na keře nebo lavičky, je to proto, že tam pachy zůstávají déle. Závěje sněhu pak slouží jako tiší „archiv“ stop.

Zvěř běžící ve sněhu často překvapí nejen psa, ale i nás. Pes pak mění směr, veden vůní, která ho láká dál. Je důležité rozpoznat signály jako například nízko nesenou hlavu či napjatý krk. Tyto signály nám říkají, že pes sleduje stopu.

Používáme kratší vodítko v místech, jako jsou silnice nebo křižovatky, pro lepší kontrolu. Na bezpečnějších místech necháme psa, aby stopu důkladně prozkoumal. I když pes tráví více času u patníků nebo stromů, udržujeme klid. Důležité je být vždy připraveni k návratu na povel.

Bezpečnost při čichání pod sněhem

Pohled na psa, jak si prohrabává sněhové závěje, bývá okouzlující. Avšak s radostí přichází i starost o bezpečnost našich čtyřnohých přátel. Sníh totiž může ukrývat nebezpečí, která nejsou na první pohled vidět.

V zimě se pod sněhem mohou skrývat ostré předměty jako jsou střepy, rybářské háčky nebo ostré větve. Ve městském prostředí navíc hrozí nebezpečí z chemikálií používaných na chodnících a z posypové soli, která může poškodit psí tlapky.

V přírodě se setkáváme s dalšími riziky, jako jsou zmrzlé nečistoty nebo odhozené návnady. Mohou se zde také nacházet zmrzlé kosti, které představují riziko poškození úst psa díky ostrým hranám.

Je důležité zasáhnout, pokud zpozorujeme, že náš pes se příliš soustředí na jedno místo. V takovém případě je klíčové přesměrovat jeho pozornost a zabránit možnému požití nebezpečných předmětů. Požití něčeho špatného může vést k rychlé otravě.

• Jemně přerušíme čichání a uděláme krok stranou.
• Vyměníme nález za pamlsek nebo hračku, ať má pes důvod odejít.
• Průběžně trénujeme povely „nech to“ a „pusť“ v běžných situacích.

Po procházce je prevence jednoduchá. Kontrolujeme tlapky, abychom se ujistili, že na nich nejsou zbytky soli. Také se snažíme omezit lízání sněhu, který ve městě může obsahovat špínu a chemikálie.

Je důležité tlapky po procházce umýt vlažnou vodou a důkladně je osušit. Nezapomeneme prohlédnout i srst mezi prsty. Při podezření na požití nebezpečného předmětu, nebo pokud pes začne zvracet, měl bychom okamžitě kontaktovat veterináře.

Čichací hry v zimě: jak využít sníh pro zábavu a výchovu

Čerstvý sníh nabízí skvělou příležitost pro čichací hry. Ty jsou jednoduché, tiché a dostatečně psa unaví. Hry držíme krátké, abychom předešli prochladnutí psa. Preferujeme dvě rychlá kola před jednou dlouhou akcí.

Na startu hledání pamlsků ve sněhu je mělká vrstva nejlepší. Pes tak rychle dosáhne úspěchu. Pamlsky „zapíchneme“ do sněhu, aby je vítr neodnesl. Vybereme odměny, které neztuhnou hned, a část necháme teplou v kapse.

Přidání noseworku venku s hračkami nebo rukavicemi zpestří hry. Nejdříve psa požádáme, aby čekal, poté schováme předmět a až pak povolíme hledání. Tímto způsobem posilujeme sebekontrolu a klidný start, což je užitečné i při běžných procházkách.

Když jsme připraveni na větší výzvu, vyzkoušíme stopování na krátké trase. Jdeme pomalu, vytváříme oblouky, a na konci trasy umístíme odměnu. Použití dlouhého vodítka umožní psovi soustředit se na čichání bez rušení.

• Stupňujeme obtížnost podle hloubky sněhu, délky stopy a směru větru.

• Hru v rušných místech zkracujeme kvůli cizím pachům, které psa rozptylují.

• V mrazu dbáme na časté pauzy pro zahřátí a chráníme tlapky před chladem.

Zimní trénink obsahuje také přivolání s odměnou. Přidáváme reflexní prvky pro lepší viditelnost v šeru. Pokud si všimneme zpomalení čichu psa, je čas aktivitu ukončit na vrcholu.

Kdy je čichání signál stresu a kdy pohody

Během zimní procházky může být čichání pro psa velkou radostí. Avšak někdy to může být znakem stresu, zvláště pokud jsou v okolí rušné podmínky, hlasitý hluk, nebo se objeví cizí pes. Proto se soustředíme nejen na jeho nos, ale také na celé tělo a jeho pohyby.

Je-li pes v pohodě, pozorujeme uvolněnou postavu, měkký ocas a plynulý pohyb. Po čichání pes obvykle zvedne hlavu, podívá se na nás a snadno naváže oční kontakt. Tohle střídání mezi čicháním a kontaktem je zcela přirozené.

Chování psa je odlišné, pokud čichá dlouho a nevšíma si nic kolem. Může bezcílně prohledávat prostor nebo vykazovat známky napětí, jako jsou ztuhlý krk nebo zrychlené dýchání i bez fyzické námahy. V takovém případě slouží čichání k uvolnění stresu.

• Mezi signály pohody patří relaxace svalů, přirozený rytmus, snadná změna pozornosti k nám, krátké pauzy a zvědavé pohledy kolem.

• Signály stresu zahrnují napětí těla, opakované čichání bez pauz, vyhýbání se kontaktu a urychlené dýchání i když pes není v pohybu.

Pokud pozorujeme u psa signály klidu, dopřejme mu prostor a neklademe na něho vysoké nároky. Zvyšme odstupy od potenciálního zdroje stresu, vyberme klidnější trasu a odměňme psa za klidné chování. Tímto způsobem mu pomůžeme překonat stresovou situaci a vrátit se k čichání z radosti.

Jak poznáme, že je náš pes unavený zimou, i když chce čichat

Zimní období může být zrádné, když pes nadšeně čichá navzdory chladu. Je to proto, že čichání dokáže na moment zahnat nepříjemné pocity. Soustředíme se tak na drobné signály, abychom rozpoznali, kdy je náš čtyřnohý přítel unavený, i když to na první pohled nevypadá.

Mezi první varovné signály patří třes, zvedání tlapek, pomalý a krátký krok. Pes také může sklíčeně složit ocas, přitisknout uši nebo hledat místo, kde by se schoval před větrem. Objeví-li se změny v chování psa, jako častější zastavení nebo „zatuhnutí“, je to jasná indikace, že pes pociťuje nepříjemný chlad.

• třes a chvění, i když se pes snaží pokračovat
• střídavé zvedání tlapek, neochota došlápnout na sníh nebo led
• zpomalení, ztráta zájmu o trasu, hledání keřů a zdí proti větru
• neochota pokračovat, sedání nebo snaha otočit se domů

Některé skupiny psů jsou více náchylné k prochladnutí. Patří sem krátkosrsté rasy, malá plemena, mladí jedinci a senioři. Je důležité, aby v mrazu byla procházka dostatečně dynamická, ale s pravidelnými pauzami, aby se předešlo podchlazení.

Pokud si nejsme jisti, kdy procházku ukončit, všímejme si změn na těle psa. Pravidelně kontrolujeme, zda nejsou uši, třísla a tlapky vychladlé nebo ztuhlé. Několik rychlých kroků může psa rozehřát předtím, než se vydáme na cestu zpět kratší trasou.

1. zvolíme kratší okruh a držíme se míst, kde nefouká
2. průběžně kontrolujeme tlapky, uši a sníh mezi prsty
3. hlídáme pití a po návratu psa rychle osušíme, hlavně břicho a srst na nohách

V případě, že pes začne silně třást se, stane se apatickým nebo přestane reagovat na běžné podněty, musíme jednat okamžitě. Tyto příznaky ukazují na riziko hypotermie. Aktivními opatřeními předejdeme vážnějším problémům, které by se mohly objevit, pokud bychom situaci nechali být.

Výživa a regenerace v zimě: aby měl náš pes energii na „detektivku“ ve sněhu

Zima s sebou přináší náročnosti. Chlad zvyšuje potřebu energie pro zahřátí těla. Přidává se i odpor sněhu, což vyžaduje více síly při pohybu. Dlouhé čichání po cestě může rychle zvýšit spotřebu energie, někdy více, než bychom očekávali.

Proto musíme pečlivě sledovat výživu našeho psa v zimním období. U aktivních psů někdy je nutné upravit množství krmiva. Dáváme pozor, aby jejich váha zůstala stabilní. Důležitý je také pravidelný režim, což znamená krmení vždy ve stejnou dobu a procházky podobné délky.

Po procházce je důležité umožnit psu dobrou regeneraci. Srst usušíme a zajistíme dostatek tepla a klidu. Je důležité, aby se tělo mohlo plně zotavit a připravit na další dobrodružství.

Speciální péči věnujeme starším psům nebo těm, kteří se věnují sportu. Chladný povrch a hluboký sníh mohou způsobit, že klouby budou více náchylné ke ztuhnutí. Je třeba začít procházku plynule a končit zvolna. Dodržujeme správnou míru aktivity a vyhýbáme se přetěžování.

Důležitá je i hydratace. V zimě může být snížený příjem vody, přesto pes ztrácí tekutiny. Po procházce je třeba nabídnout vodu, ideálně vlažnou, což pomůže k jejímu rychlejšímu přijetí.

• Pozorujeme chuť k jídlu, sledujeme váhu a jak se pes cítí po procházce.

• Měníme velikost porcí dle aktivity a počasí, nikoli jen podle svých pocitů.

• Zajišťujeme teplé místo pro odpočinek a dostatek času na zotavení.

• Voda je klíčová; v zimě je snadné podcenit, kolik by měl pes pít.

CricksyDog v zimě: hypoalergenní volba pro citlivé psy i vybíravé jedlíky

Zimní období vyžaduje od našich psů větší nasazení při čichání ve sněhu. Tato aktivita je fyzicky i mentálně náročná, proto je klíčové zvolit pro ně vhodné krmivo, jako je CricksyDog, které nerozruší jejich trávení. Pro psy s citlivým zažíváním nebo na eliminační dietě je hypoalergenní krmivo bez kuřecího masa a pšenice tou nejlepší možností.

Když vybíráme správné krmivo, zaměřujeme se na věk a velikost psa. Díky tomu získá pes dostatek energie, kterou potřebuje během dlouhých procházek v zimě. Krmiva na hypo receptuře jako jehněčí, losos, králík, hmyzí protein nebo hovězí často vynikají tím, že jsou psům nejen chutná, ale také dobře snášena.

• granule pro štěňata Chucky, když chceme podpořit růst a zároveň klidné zažívání
• Juliet pro malé psy, pokud doma řešíme menší krokety a citlivější apetit
• Ted pro střední a velké psy, když potřebujeme sytější krmení pro delší zimní výpravy

Pro vybíravé jedlíky je ideální mixovat suché krmivo s mokrou složkou. Hypoalergenní varianty konzerv Ely, jehněčí, hovězí nebo králík, pomáhají, pokud pes během zimy pije méně a je potřeba krmivo zvlhčit. Pokud chceme jen trochu oživit vůni krmiva, bez velkých změn, Mr. Easy dressing je šikovným řešením.

Čichací hry a trénink ve sněhu obohatí malé, voňavé odměny, které se nerozpadnou v kapse. MeatLover pamlsky jsou čistě masové a efektivně motivují psa k hledání nebo poslušnosti. A pro každodenní peči o zdraví doporučujeme Twinky vitamíny, zvláště pro aktivní psy nebo ty, kteří potřebují podporu kloubů.

V zimním období je nutné věnovat pozornost i kůži a srsti psa, zvláště exponovaným částem. Chloé šampon je ideální po procházkách v břečce či po posypu. Balzám na nos a tlapky chrání před vysušením a prasklinami. Změny v zimním režimu zahrnují i úpravu odměňování a udržování dentální hygieny. Denty dentální tyčinky jsou snadným způsobem, jak psa odměnit a zároveň pečovat o jeho zuby bez složitého plánování.

Péče o nos a tlapky po zimní procházce

Po návratu domů se věnujeme péči o tlapky, která v zimě výrazně uleví psům. Posypová sůl na silnicích může působit problémy, protože štípe a vysušuje tlapky.

Pro zachování čistoty tlapek máme rychlou a jednoduchou rutinu. Vlažnou vodou rozpustíme sůl a odstraníme nečistoty. Důležité je tlapky důkladně osušit, včetně prostoru mezi prsty, kde se může držet vlhko a kamínky.

1. Opláchneme tlapky vlažnou vodou a prohlédneme polštářky.
2. Jemně odstraníme zbytky posypu a špínu okolo drápků.
3. Pečlivě osušíme, především mezi prsty a v záhybech kůže.

Po proceduře kontrolujeme prasklinky a zarudnutí. Mráz a sůl mohou na tlapkách zanechat drobné rány, které umí být velmi bolestivé. Použijeme balzám, pokud je kůže příliš napnutá nebo drsná. Dáme tlapkám čas, aby se balzám dostatečně vstřebal.

Chloé nose & paw balm se osvědčil pro citlivé polštářky i nos. Balzám na tlapky je dobrá ochrana, zejména v oblastech s vysokým výskytem posypové soli. Je důležité nanesení pouze tenké vrstvy, abychom předešli klouzání tlap.

Nesmíme zapomenout ani na nos, který bývá v zimě často suchý. Lehké vysušení obvykle vyřešíme obyčejným promazáním. U závažnějších případů, jako je krvácení či hluboké praskliny, raději vyhledáme pomoc veterináře.

Závěr

V zimních měsících se náš pes stává zapáleným detektivem. Sněhová pokrývka slouží jako dokonalý archiv vůní, zachovávající stopy po delší dobu. To odhaluje fascinující aspekt psího světa – čichání je pro ně přirozenou činností, ne zlozvykem.

Zimní klima má na vůně neobyčejný vliv. Mráz uchovává stopy, zatímco vítr je může roznášet, a obleva je opět aktivuje. Je tedy moudré upravit tempo procházek s vaším psem, umožnit mu prozkoumat okolí, ale přitom nenadřít ho.

Během zimních procházek musíme být opatrní kvůli možným nebezpečím skrytým pod sněhem. Pozornost je třeba věnovat soli na posyp, ostrým předmětům a látkám. Pozorování signálů, že je pes unavený nebo ve stresu, je rovněž klíčové.

Zimní období nabízí výborné příležitosti pro mentální stimulaci našich psů, pokud máme správný přístup. Malé vyhledávací hry a pár minut odpočinku u něčeho zajímavého zajistí, že doma bude mít klidnějšího společníka. Součástí zimní péče o psa je také sušení tlap, péče o polštářky, nos a poskytnutí dostatečné energie kvalitním jídlem a vhodnými odměnami.